č. 63/1952 Sb. rozh. obč., Garance
č. 63/1952 Sb. rozh. obč.
Navrhují-li oba manželé rozvod manželství bez viny účastníků, avšak z jejich výslechu nelze dospět v otázce viny k závěru, který by odpovídal jejich návrhu, má soud bez zřetele na návrh účastníků vyšetřit skutkový základ věci tak, aby mohl o vině správně rozhodnout.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 19. října 1951, Cz I 139/51.)
Navrhovatel se domáhal vyslovení rozvodu svého manželství s odpůrkyní bez viny stran a jako důvod uvedl, že v manželství docházelo již po roce k roztržkám proto, že odpůrkyně podléhala vlivu své matky a nechtěla se přestěhovat do nového bytu. V důsledku odloučení, když se odpůrkyně po 10 měsíců léčila v sanatoriu, vyvrcholil hluboký rozvrat a navrhovatel s odpůrkyní neobnovil už manželské spolužití. Odpůrkyně se připojila k návrhu na rozvod manželství bez viny účastníků a dodala jen, že k rozvratu manželství došlo i z toho důvodu, že se navrhovatel prohřešoval proti manželské věrnosti.
Okresní soud v Plzni omezil se vzhledem k tomu, že se oba manželé domáhali rozvodu a jejich návrhy se co do viny shodovaly, pro zjištění rozvratu a viny na něm na výslech účastníků. Z něho pak zjistil, že k rozporům docházelo už po roce manželského spolužití, že navrhovatel nechtěl sdílet s manželkou společnou domácnost, v níž bydlela i matka odpůrkyně, která navrhovateli činila výtky pro nepořádný život, že navrhovatel chodil po zábavách a když byla odpůrkyně v sanatoriu, přestěhoval se, takže po návratu ze sanatoria odpůrkyně ani nevěděla, kde se zdržuje. Jeho pobyt byl zjištěn teprve během řízení o výživné pro děti a odpůrkyně se k navrhovateli nemohla už vrátit, protože má známost s jinou ženou, s níž chce uzavřít manželství.
Tento rozsudek nabyl…