62/2004 Sb., Vyhláška, kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování

Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:
  • A
  • A
č. 62/2004 Sb.
[zrušeno č. 169/2011 Sb.]
VYHLÁŠKA
ze dne 2. února 2004,
kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování
Česká národní banka stanoví podle § 38 odst. 3 písm. a) zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 442/2000 Sb. a zákona č. 127/2002 Sb., a podle § 20c odst. 4 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění zákona č. 126/2002 Sb.:
ČÁST PRVNÍ
PŘEDMĚT ÚPRAVY
§ 1
Tato vyhláška upravuje
a) způsob provádění platebního styku mezi bankami1) a pobočkami zahraničních bank1) (dále jen „banka“) a zúčtování na účtech u bank na území České republiky v české měně (dále jen „tuzemský platební styk“),
b) technické postupy bank při opravném zúčtování.
ČÁST DRUHÁ
TUZEMSKÝ PLATEBNÍ STYK
§ 2
Základní ustanovení
(1) Banky provádějí tuzemský platební styk pro své klienty
a) formou úhrady,
b) inkasní formou placení.
(2) Úhradou se rozumí operace prováděná na základě příkazu, který dal příkazce své bance za účelem převedení peněžních prostředků ve prospěch příjemce.2)
(3) Inkasní formou placení se rozumí operace prováděná na základě příkazu, který dal příkazce bance příjemce za účelem převedení peněžních prostředků z účtu plátce ve prospěch účtu příjemce.
(4) Úhrada a inkasní forma placení mohou být uskutečňovány odepsáním peněžních prostředků z účtu plátce a jejich připsáním na účet příjemce (dále jen „bezhotovostní platební styk“). Úhrada může být uskutečňována rovněž složením hotovosti plátcem ve prospěch příjemce nebo odepsáním peněžních prostředků z účtu plátce k výplatě hotovosti příjemci.
(5) Pro účely této vyhlášky se rozumí
a) příkazcem osoba, která dává bance příkaz k provedení úhrady nebo inkasní formy placení a která je oprávněna nakládat v případě úhrady s peněžními prostředky na účtu plátce a v případě inkasní formy placení s peněžními prostředky na účtu příjemce,
b) plátcem osoba, z jejíhož účtu banka odepisuje peněžní prostředky nebo která skládá hotovost,
c) příjemcem osoba, v jejíž prospěch banka peněžní prostředky převádí a která je konečným příjemcem peněžních prostředků.
§ 3
Příkazy k zúčtování a jejich náležitosti
(1) Banky používají v tuzemském bezhotovostním platebním styku ve vztahu s klienty příkazy k úhradě (§ 2 odst. 2) a příkazy k inkasu (§ 2 odst. 3), které mohou být bance předávány na tiskopisech, formou elektronických dat nebo jiným sjednaným způsobem (dále jen „příkaz k zúčtování“).
(2) Příkaz k zúčtování musí vždy obsahovat tyto náležitosti:
a) označení, zda se jedná o příkaz k úhradě nebo příkaz k inkasu,
b) bankovní spojení plátce,
c) bankovní spojení příjemce,
d) částku v české měně,
e) podpis, elektronický podpis3) nebo jiný kód zajišťující identifikaci příkazce.
(3) Příkaz k zúčtování musí dále obsahovat konstantní symbol, který vyjadřuje charakter platby, jestliže
a) tak stanoví zvláštní právní předpis,4)
b) se jedná o platbu, která je příjmem státního rozpočtu nebo výdajem státního rozpočtu; tyto konstantní symboly stanoví Ministerstvo financí a jejich přehled uveřejňuje ve Finančním zpravodaji.
(4) Banka umožní příkazci uvádět na příkazech k zúčtování tyto náležitosti:
a) datum splatnosti, kterým je den, kdy mají být peněžní prostředky
 
 Nahoru