Input:

R 62/1966; Řízení před soudem. Zlepšovací návrhy Garance

č. 62/1966 Sb. rozh.
K otázce pravomoci soudu ve sporech o odměnu za zlepšovací návrhy ve smyslu § 25 odst. 1 vl. nař. č. 45/1957 Sb.
Sporem o odměnu za zlepšovací návrh je i spor o nárok na odměnu v případě, že je namítáno, že vypracováním návrhu byl splněn pracovní úkol (§ 21 odst. 3 vl. nař. 45/1957 Sb.).
Soud, jemuž byla věc předložena pro bezvýslednost rozhodčího řízení, nemusí zkoumat, zda bylo provedeno smírčí řízení podle § 25 odst. 1 vl. nař. č. 45/1957 Sb.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1966, 6 Cz 159/65.)
Žalobce Z. Š. se po bezvýsledném rozhodčím řízení domáhal u soudu určovacího výroku, že byly podány dva stejné zlepšovací návrhy, přičemž jeho zlepšovací návrh má mít přednost, neboť byl podán u podniku dříve a že podnik je mu povinen zaplatit jako odměnu za zlepšovací návrh částku 11 000 Kčs.
Okresní soud v Pardubicích řízení o těchto návrzích zastavil usnesením ze dne 15. 9. 1964 pro nedostatek podmínek řízení podle § 104 o. s. ř. jako věc rozsouzenou a nepatřící do pravomoci soudů. Překážku věci rozsouzené spatřoval soud zřejmě v té okolnosti, že zavedení žalobcova zlepšovacího návrhu bylo podnikem odmítnuto a že žalobce nepožádal nadřízený orgán o přezkoumání tohoto stanoviska podniku. Otázkou soudní pravomoci se v odůvodnění svého usnesení blíže nezabýval.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané předsedou Nejvyššího soudu, že usnesením okresního soudu v Pardubicích byl porušen zákon a toto rozhodnutí zrušil.
Z odůvodnění:
Pravomoc soudů ve sporech o odměnu za zlepšovací návrhy plyne z ustanovení § 25 odst. 1 vl. nař. č. 45/1957 Sb., podle něhož, nedojde-li k uzavření dohody o využití a odměně pro neshodu v otázce odměny, předloží podnik svůj návrh odměny příslušné odborové organizaci k provedení smírčího řízení; neodstraní-li se ani ve smírčím řízení rozpor mezi podnikem a navrhovatelem, rozhodne o odměně na žalobu zlepšovatelů soud, když předcházející rozhodčí řízení podle vyhl. č. 184/1959 Ú. l. zůstalo bezvýsledným (§ 2 odst. 1 písm. c) cit. vyhl.). Podle § 25 vl. nař. č. 45/1957 Sb. rozhoduje soud jen v případě, že nedojde k dohodě pro neshodu v otázce odměny za zlepšovací návrh (srov. § 31 odst. 4 a § 3 odst. 8 zák. č. 34/1957 Sb.) a že rozhodčí řízení zůstalo bezvýsledným (§ 2 odst. 2, § 11 odst. 5, § 12 odst. 1, 2, 5, 6 vyhl. č. 184/1959 Ú. l.).
Spory o odměnu za zlepšovací návrh patří tedy za podmínek shora uvedených do pravomoci soudů.
Spory o odměnu se rozumí spory o způsob výpočtu, výši a splatnost, ale také spory o to, zda zlepšovatel má nárok na odměnu v případě, že je namítáno, že vypracováním návrhu byl splněn pracovní úkol (§ 21 odst. 3 vl. nař. č. 45/1957 Sb.); působnost soudu (rozhodčího orgánu) se totiž neomezuje toliko na rozhodování sporů o výši nebo splatnost odměny, nýbrž i přiznání odměny (§ 21 odst. 3 vit. vl. nař.).
Pravomoc soudů ve sporech odměnu za zlepšovací návrh je dána i v těch případech, že rozhodčímu řízení podle vyhl. č. 184/1959 Ú. l. nepředcházelo smírčí řízení podle § 25 odst. 1 vl. nař. č. 45/1957 Sb. Soud, jemuž byla věc předložena pro bezvýslednost rozhodčího řízení, nemusí totiž zkoumat, zda bylo učiněno zadost požadavku