Input:

R 62/1961; Rozhodčí řízení Garance

č. 62/1961 Sb. rozh.
Některé sporné otázky rozhodčího řízení (vyhl. č. 184/1959 Ú. l.).
(Sdělení závěrů občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu z 15. června 1961, Cp 69/61).
Nejvyšší soud ve snaze pomoci nižším soudům při řešení sporných otázek týkajících se rozhodčího řízení (srov. vyhl. č. 184/1959 Ú. l.) a ve snaze spolupůsobit k zajištění úspěšného splnění úkolů ROH uložených jim na poli rozhodování pracovních sporů zaujal v otázkách, které se vyskytly jako sporné v praxi soudů a které byly zjištěny na základě preventivní a rozhodovací činnosti soudů jako otázky sporné v praxi rozhodčích orgánů toto stanovisko:
1. Rozhodčí řízení je nutno považovat za zavedené ve smyslu ustanovení § 405 a) odst. 2 o. s. ř., když členská schůze základní organizace ROH v závodě projednala zavedení rozhodčího řízení a současně také v rámci organizačních opatření k zajištění rozhodčího řízení rozhodla, od kterého dne se budou pracovní spory na závodě projednávat v rozhodčím řízení.
Bylo-li již rozhodčí řízení na závodě zavedeno, nemohou soudy zásadně rozhodovat spory, k jejichž projednání jsou výlučně příslušné ve smyslu § 2 vyhl. č. 184/1959 Ú. l. rozhodčí orgány. V těchto případech soud žalobu odmítne proto, že věc nebyla dříve projednána v rozhodčím řízení [§ 405 a), b) o. s. ř., § 2 odst. 2 vyhl. č. 184/1959 Ú. l.] a postoupí spisy příslušnému rozhodčímu orgánu [§ 57 odst. 1 písm. b) a odst. 3 o. s. ř.].
2. U soudu lze projednat pracovní věci zejména v těchto případech:
a) Jde-li o věci zahájené podáním žaloby u soudu před zavedením rozhodčího řízení;
b) v případech, kdy nebylo dosud na závodě zavedeno rozhodčí řízení;
c) v případech, kdy není pro zaměstnance závodu ustaven ani závodní ani místní výbor základní organizace ROH, tj. jde-li o zaměstnance v závodech, kde je sice ustavena základní organizace, ale počet členů nedosahuje 20, takže se tam volí místo závodního výboru pouze závodní důvěrník;
d) v případech, kdy nároky z pracovního poměru jsou uplatněny teprve po skončení pracovního poměru, tj. nebyl-li podán před skončením pracovního poměru návrh na zahájení rozhodčího řízení o sporném nároku na závodě, kde spor vznikl, a nejde o spor, jehož předmětem je vznik, trvání nebo skončení pracovního poměru;
e) ve věcech týkajících se podnikových bytů a důchodového zabezpečení zaměstnanců (srov. vlád. vyhl. č. 151/1960 Sb., pokud jde o rozhodování ve věcech invalidního a částečného invalidního důchodu), které nepodléhají rozhodčímu řízení podle § 2 cit. vyhl., dále ve sporech, které nemají povahu pracovních sporů (např. spory ze smlouvy o dílo), v pracovních sporech státních zaměstnanců, pokud je dána pravomoc soudů (srov. vyhl. ÚRO čís. 13/1961 Sb., srov. i rozhodnutí čís. 56/54 Sbírky rozhodnutí čs. soudů) a zaměstnanců společenských organizací; ve sporech mezi spoluzaměstnanci;
f) ve sporech, pro něž jsou sice příslušné rozhodčí orgány, avšak řízení o nich bylo bezvýsledné (srov. § 2 odst. 2, § 13 vyhl. č. 184/1959 Ú. l.).
3. Soud, jemuž byla věc předložena pro bezvýslednost rozhodčího řízení, nemusí zkoumat, zda bylo učiněno zadost požadavku předchozího řízení podle § 9 odst. 2 zák. č. 58/1956 Sb., resp. § 12 zák. č. 71/1958 Sb.
4. Také v rozhodčím