Input:

R 62/1960; Odvolání Garance

č. 62/1960 Sb. rozh.
Účastník může podat odvolání jen tehdy, jestli z rozhodnutí soudu vzešla na jeho právech újma. Odvolání není proto oprávněn podat účastník, jehož návrhu bylo v řízení před soudem první stolice zcela vyhověno.
(Rozhodnutí městského soudu v Praze z 19. května 1960, 11 Co 102/60).
Lidový soud v Praze zamítl žalobu s návrhem, aby bylo rozhodnuto, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci dalších 4920,50 s příslušenstvím a žalobce byl odsouzen zaplatit oběma žalovaným náklady řízení.
Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný, jehož návrhu bylo v řízení před soudem první stolice zcela vyhověno.
Městský soud v Praze odvolání odmítl.
Odůvodnění:
Podle § 174 o. s. ř. nadepsaného "Osoby oprávněné podat odvolání" může odvolání podat účastník nebo prokurátor. To ovšem neznamená, jak by se mohlo zdát podle doslovu zákona, že v konkrétním případě je každý účastník k odvolání oprávněn. Odporovalo by to funkci odvolání, jakožto prostředku, který dává zákon účastníku k tomu, aby se mohl domoci nápravy, jestliže mu byla rozsudkem soudu prvé stolice způsobena na jeho právech újma. Nemůže se tedy účastník - na rozdíl od prokurátora - odvolávat jen proto, že bylo rozhodnuto sice nesprávně, aniž však mu z toho vzešla na jeho právech nějaká újma.
Zda k takové újmě došlo, posuzuje se ovšem nikoliv abstraktně, nýbrž se vztahem k návrhu ve věci samé, který účastník učinil v řízení před soudem prvé stolice, neboť jen ten byl základem rozhodnutí soudu prvé stolice a jen z něho lze tedy vycházet při posouzení, zda odvolatel je oprávněn domáhat se nápravy. Jestliže tedy bylo odvolatelovu návrhu v řízení před soudem prvé stolice zcela vyhověno, nemůže se právem cítit rozhodnutím poškozen a není proto ani oprávněn se proti němu odvolat.
Tak je tomu právě v souzeném případě.
Odvolatel jako žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Rozsudkem soudu první stolice byl tento žalovaný spolu s další žalovanou uznán povinným zaplatit rukou společnou a nerozdílnou s touto žalovanou částkou 4770,30