Input:

R 62/1958; Garance

č. 62/1958 Sb. rozh. obÄŤ.
Smluvní strany nemohou založit pravomoc soudu pro věc, která před soud nepatří, tím, že do kupní smlouvy pojmou doložku o tom, že kupní cenu složenou k soudu rozvrhne soud pro knihovní dluhy váznoucí na nemovitosti.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 1. července 1957, 21 Co 313/57.)
Mezi účastníky došlo k dohodě o převodu vlastnických práv podle § 40 vl. nař. č. 93/1950 Sb., o výstavbě obcí. Kupní cenu složil navrhovatel podle smlouvy k soudu, který podle dalšího ustanovení smlouvy měl provést rozvrh kupní ceny pro knihovní dluhy.
Lidový soud civilní v Praze návrh na provedení rozvrhu zamítl. K odůvodnění uvedl, že nejsou dány předpoklady pro rozvrh náhrady podle § 41 odst. 1 vl. nař. č. 93/1950 Sb.
Krajský soud usnesení lidového soudu potvrdil.
Odůvodnění:
Stěžovatel má za to, že i v tomto případě, kdy došlo k dohodě mezi ním a spoluvlastníky nemovitostí, nutno postupovat podle stejných zásad jako při vyvlastnění, neboť v zákoně č. 280/1949 Sb., na jehož základě došlo k převodu vlastnického práva k nemovitostem není řečeno, že v případě dohody účastníků nelze provést rozvrhové soudní řízení. Žádá proto o provedení soudního rozvrhu podle svého návrhu, neboť jde o zásady spravedlivého uspokojení všech věřitelů. Kdyby někteří věřitelé vyšli naprázdno, je dána možnost, aby soud nařídil z úřední povinnosti výmaz příslušných zástavních práv z pozemkových knih, aby tak navrhovatel mohl převzít koupené nemovitosti prosté všech závazků a provést jejich zaknihování.
Stěžovatel se nemůže důvodně odvolávat na příslušná ustanovení zákona č. 280/1949 Sb. a vl. nař. č. 93/1950 Sb., týkající se