Input:

R 62/1954; Garance

č. 62/1954 Sb. rozh. obÄŤ.
Rozhodnutí o tom, zda má být vysloveno zbavení rodičovské moci, není ponecháno volně úvaze soudu; soud musí rodiče moci rodičovské zbavit, nastaly-li pro to podmínky stanovené v § 61 odst. 2 zákona o právu rodinném.
K čemu třeba při rozhodování o zbavení rodičovské moci přihlížet.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 5. března 1954. Cz 65/54.)
Nezletilá byla od r. 1943 s přestávkami ve výchově své tety. Otec nezletilé byl zjištěn soudně. V r. 1952 domáhala se matka dítěte, aby nezletilá byla z výchovy tety odňata a předána na náklad matky do ústavní výchovy. Později změnila svůj návrh tak, že žádala, aby nezletilá byla svěřena do výchovy její a aby otec byl zbaven rodičovské moci. Teta dítěte naproti tomu navrhla, aby rodičovské moci byla zbavena matka.
Lidový soud v Litomyšli zamítl návrh matky, aby nezletilá byla dána do ústavní výchovy po případě do výchovy matky a aby otec byl zbaven rodičovské moci a k návrhu tety dítěte zbavil rodičovské moci matku a zakázal jí styk s nezletilou. V odůvodnění uvedl, že došel k názoru, že se matka dítěte přes důkladnou výstrahu, které se jí už dříve od soudu dostalo, nepoučila, zasahuje dál rušivě a nevhodně do výchovy nezletilé, zanedbává trvale a hrubě své povinnosti, takže zbavení rodičovské moci a zákaz styku s dítětem je jediným prostředkem k zaručení klidné výchovy dítěte.
Krajský soud v Pardubicích ke stížnosti matky změnil usnesení soudu prvé stolice tak, že návrh, aby matka byla zbavena rodičovské moci, zámítl a v důsledku toho zrušil usnesení i ve výroku o zákazu styku matky s dítětem. Jinak rozhodnutí soudu prvé stolice potvrdil. Krajský soud sice považoval okolnosti uváděné prvým soudem za velmi závažné, přesto ale měl za to, že nejsou takové intensity, aby vyžadovaly zbavení rodičovské moci a zákaz styku s dítětem.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou nejvyššího soudu, že usnesením krajského soudu, pokud jím bylo změněno rozhodnutí soudu prvé stolice, byl porušen zákon, usnesení v tomto rozsahu zrušil a krajskému soudu uložil, aby ve věci dále jednal a znovu rozhodl.
Z odůvodnění:
O rodičovské moci jedná zákon o právu rodinném v části třetí hlavě druhé zákona o právu rodinném (§§ 52 až 62). Obsah rodičovské moci je vymezen byť i jen příkladmo v § 53 zákona o právu rodinném, který ustanovuje, že rodičovská moc obsahuje práva a povinnosti rodičů řídit jednání dětí, zastupovat je a spravovat jejich majetek. Druhá věta § 53 určuje způsob výkonu moci rodičovské, když o výkonu této moci přikazuje, aby byla vykonávána tak, jak to vyžaduje zájem dětí a prospěch společnosti. I v této souvislosti zdůrazňuje tedy zákon zájem dětí a prospěch společnosti, jeden z vůdčích principů, jímž je zákon o právu rodinném ovládán. To nutno mít na mysli i při výkladu § 61 zákona o právu rodinném, zejména jeho odst. 2, který stanoví, že soud zbaví rodiče rodičovské moci, vadUi.yýkonu rodičovské moci trvalá překážka, zneužívají-li rodiče své rodičovské moci nebo zanedbávají-li hrubě povinnosti z ní plynoucí. Z tohoto zákonného ustanovení především plyne, že rozhodnutí o tom, zda má být vysloveno zbavení rodičovské moci, není ponecháno volné úvaze soudu, nýbrž že pokud nastaly