Input:

R 61/1966; Spoluvlastnictví Garance

č. 61/1966 Sb. rozh.
Souhlas spoluvlastníka k převodu spoluvlastnického podílu může být dán i ústně, je však třeba, aby tento souhlas byl dán takovým způsobem, aby nevzbuzoval pochybnosti v tom směru, že došlo skutečně k projevu vůle spoluvlastníka, jímž byl vyjádřen souhlas s převodem spoluvlastnického podílu. Číselné vyjádření výše spoluvlastnického podílu naprosto neznamená, že by byl spoluvlastník výlučně vlastníkem určité hmotné části společné věci, třebaže by svou velikostí odpovídala výši jeho spoluvlastnického podílu.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. dubna 1966, 4 Cz 22/66.)
Státní notářství Bratislava-venkov registrovalo kupní smlouvu, která byla před tímto státním notářstvím uzavřena dne 30. 6. 1965. Touto kupní smlouvou prodala F. B. manželům I. a M. H. polovinu rodinného domku čp. 300 v Z., parc. č. 7679/13, tj. dvě místnosti, kuchyň a komoru v I. poschodí, se společným dvorem a přísl. za 30 000 Kčs.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím státního notářství byl porušen zákon, a toto rozhodnutí zrušil.
Z odůvodnění:
Podle § 63 odst. 1 zák. č. 95/1963 Sb. o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářského řádu), přezkoumá státní notářství, zda smlouva, která byla ohlášena k registraci, je platná, zejména, zda se svým obsahem nepříčí zákonu, nebo jej neobchází, anebo jinak neodporuje zájmům společnosti. Účastníci jsou podle tohoto ustanovení povinni prokázat státnímu notářství skutečnosti, potřebné k přezkoumání platnosti smlouvy.
Předmětem kupní smlouvy ze dne 30. 6. 1965, o jejíž registraci státní notářství rozhodovalo, byla polovina nemovitosti parc. č. 7679/13. Podle výpisu z pozemkové knihy kat. území Z. č. 1834 jsou jako vlastníci této nemovitosti zapsáni prodávající F. B. ke čtyřem osminám, E. M. ke dvěma osminám a jeho dcery E. a M., každá k jedné osmině.
Podle § 140 o. z. může spoluvlastník svůj podíl převést bez souhlasu ostatních spoluvlastníků jen na spoluvlastníka, anebo na své potomky; jinak je třeba k převodu podílu souhlasu všech spoluvlastníků. Poněvadž předmětem kupní smlouvy byl spoluvlastnický podíl, zkoumalo státní notářství před rozhodnutím, zda byl dán ke zcizení tohoto podílu osobám, které nebyly ani spoluvlastníky ani potomky prodávajícího, souhlas ostatních spoluvlastníků. Spokojilo se přitom s potvrzením Místního národního výboru v Z. ze dne 9. 6. 1965, v němž bylo uvedeno, že spoluvlastníci E., E. a M. M. prohlásili před předsedou místního národního výboru, že nemají námitek proti tomu, aby F. B. prodala svoji polovinu, že však písemné prohlášení o tom nechtěli před předsedou podepsat.
Ustanovení