č. 60/1956 Sb. rozh. obč., Garance
č. 60/1956 Sb. rozh. obč.
Dedička, která se nastěhovala se svým manželem do zemědělského podniku, jehož ideální polovina byla předmětem dědictví, a tam začala hospodařit, rozhodovala o způsobu hospodaření, plnila dodávky, nakupovala za utržené peníze a brala pro svou potřebu , výtěžky hospodářství, počínala si jako dědička a nemůže dědictví odmítat (§ 517 odst. 2 obč. zák.).
(Rozhodnutí krajského soudu v Pardubicích z 12. prosince 1955, 4 Co 1218/55.)
Státní notářství v Lanškrouně potvrdilo nabytí dědictví dceři zůstavitele J. T., ježto neuznalo její odmítnutí dědictví za platné, neboť si již počínala jako dědička.
Krajský soud stížnosti J. T. nevyhověl a potvrdil usnesení státního notářství.
Odůvodnění:
Podle § 517 odst. 2 obč. zák. nemůže platně odmítnout dědictví ten, kdo si již jako dědic skutečně počínal, t. j. kdo předtím, než došlo k jeho projevu o odmítnutí, vedl si tak, že z jeho jednání nutno usuzovat, že má jasný úmysl uskutečnit své dědické právo. K prohlášení stěžovatelky, že odmítá dědictví, došlo dne 28. října 1954 na státním notářství v Lanškrouně, bylo však zjištěno, že J. T. společně se svým manželem se hned po smrti matčině přistěhovali do usedlosti, jejíž poloviční spoluvlastnicí zůstavitelka byla, že tak učinili za tím účelem, aby se tam ujali hospodaření, protože se rozhodli, že se ujmou hospodaření na celé usedlosti, když manžel zesnulé byl ochoten k postupu své polovice nemovitosti. Oba manželé na usedlosti také skutečně začali hospodařit, rozhodovali o způsobu hospodaření, dodávali obilí, nakupovali za stržené peníze a o všem rozhodovali jako…
