Input:

R 6/1963; Náhrada škody z pracovního poměru organizací. Pracovní úraz Garance

č. 6/1963 Sb. rozh.
Částka 50,- Kčs měsíčně pro přiznání náhrady ušlého výdělku po pracovním úrazu podle § 7 odst. 3 zák. č. 150/1961 Sb. rozhodná, znamená náhradu ušlého měsíčního výdělku po pracovním úrazu, která má být podle zák. č. 150/1961 Sb. a vyhl. č. 7/1962 Sb. poškozenému hrazena; při jejím výpočtu nelze přihlížet při původním výdělku poškozeného k částkám přesahujícím maxima uvedená v § 2 odst. 1 vyhl. č. 7/1962 Sb.
(Rozhodnutí krajského soudu v Plzni z 10. května 1962, 7 Co 163/62)
Žalobce uplatnil z důvodu škody vzniklé nemocí z povolání nárok na náhradu ušlého výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a to výdělku za dobu od 6.4. 1961, do 30. 6. 1961 ušlého v celkové výši 490,- Kčs a výdělku poté ucházejícího v měsíční částce 204,80,- Kčs.
Okresní soud Plzeň-město vzal za zjištěno, že žalobce, který až do zjištění nemoci z povolání konal v žalovaném ústavu práce zařazené do II. pracovní kategorie, měl po skončení pracovní neschopnosti v době od 6. 4. 1961 do 30. 6. 1961 čistý měsíční výdělek 1778,- Kčs a od té doby má stále čistý měsíční výdělek 1956,- Kčs.
Na základě tohoto zjištění zamítl okresní soud zcela žalobní návrh s odůvodněním, že žalobci nepřísluší nárok odškodnitelný podle zákona č. 150/1961 Sb. a vyhlášky č. 7/1962 Sb., když jeho výdělek od 1. 7. 1961 přesahuje částku 1800,- Kčs měsíčně, do které lze s ohledem na ustanovení § 2 odst. 1 cit. vyhlášky náhradu výdělku po skončení pracovní neschopnosti pracovníkům II. pracovní kategorie ušlého přiznat a když dále rozdíl mezi touto částkou a měsíčním výdělkem žalobce od 6. 4. 1961 do 30. 6. nedosahuje částky 50,- Kčs, rozhodné podle § 7 odst. 3 cit. zákona pro přiznání náhrady ušlého výdělku v případech, kdy čistý výdělek po pracovním úrazu nebo nemoci z povolání a s případným částečným invalidním důchodem při pracovním úrazu, přesahuje 1200,- Kčs měsíčně. Současně uložil okresní soud žalobci zaplatit státu znalečné, vyplacené v této věci z rozpočtových prostředků justiční správy.
Odvoláním napadl žalobce jen výrok o nepřiznání nároku na ušlý výdělek za dobu od 6. 4. 1961 do 30. 6. 1961 a dále výrok o povinnosti zaplatit státem zálohované znalečné. Namítal, že okresní soud měl při výpočtu částky pro přiznání náhrady ušlého výdělku podle § 7 odst. 3 zák. č. 150/1961 rozhodné, vycházet ze skutečné výše původního výdělku žalobcova, bez ohledu na omezení podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 7/1962 Sb. a ježto podle tohoto základu vypočtený skutečný ušlý výdělek za dobu od 6. 4. 1961 do 30. 6. 1961 přesahuje částku 50,- Kčs měsíčně, měl přiznat žalobci náhradu ušlého výdělku až do hranice 1800,- Kčs měsíčně, tj. částkou 22,- Kčs měsíčně. V rozporu s tímto názorem však v konečném odvolacím návrhu navrhl odvolatel změnu napadené části rozsudku a úplné vyhovění návrhu na přisouzení obnosu 490,- Kčs.
Odpůrce odvolatele navrhl, aby rozsudek soudu prvého stupně byl v části odvoláním napadené z jeho správných důvodů potvrzen a stejný návrh učinil i krajský prokurátor.
Krajský soud v Plzni rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Odůvodnění:
Podle § 7 odst. 3 zák. č. 150/1961 Sb. se v případě, že čistý výdělek poškozeného po pracovním úrazu nebo