Input:

R 6/1957 (tr.); Garance

č. 6/1957 Sb. rozh. tr.
Ochranné léčení (§ 70 odst. 1 tr. zák.) lze nařídit i tehdy, jestliže se pachatel, který se oddává nadměrnému požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků, dopustí prvého trestného činu v opilosti nebo trestného činu opilství.
Při rozhodování o ochranném opatření, pokud je podle zákona pouze fakultativní, musí soud zkoumat nejen, zda jsou dány podmínky v zákoně pro ono ochranné opatření stanovené, nýbrž též, zda vyslovení onoho ochranného opatření v daném případě je na místě s hlediska některého účelu vytčeného v § 69 odst. 1 tr. zák., zejména zda účel ochranného opatření není splněn již uložením a výkonem trestu (§ 69 odst. 2 tr. zák.).
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 26. října 1956, 1 Tz 165/56.)
Lidový soud v Rumburku uznal obviněného vinným trestným činem opilství podle § 187 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že když jel s koňským potahem na nádraží pro uhlí, zajel po jeho naložení před nádražní restauraci a ačkoliv věděl, že pojede zpět s potahem po silnici domů, vešel do restaurace a tam se opil požitím čtyř piv a čtyř velkých odlivek rumu. Nato zašel do nádražní čekárny, lehl si tam na lavici a usnul, aniž se již postaral o potah, který si vypůjčil od JZD. Obviněnému uložil soud za to nepodmíněný trest odnětí svobody na jeden měsíce a nařídil ochranné (protialkoholické) léčení. Rozsudek ten se stal pravomocným.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil rozsudek lidového soudu ve výroku o trestu a ve výroku o ochranném opatření a uložil lidovému soudu, aby v rozsahu zrušení znova jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor ve