Input:

č. 59/1958 Sb. rozh. tr., Garance

č. 59/1958 Sb. rozh. tr.
Výroky pachatele, který má záporný postoj k lidově demokratickému zřízení, pronesené za podmínek uvedených v ustanovení § 81 odst. 1 písm. a) tr. zák. v úmyslu vyvolat nepřátelskou náladu proti jednotným zemědělským družstvům, nutno posuzovat jako pobuřování proti republice [§ 81 odst. 1 písm. al) tr. zák.].
Jestliže výtržnické jednání zakládající trestný čin výtržnictví podle § 188b tr. zák. naplňuje též znaky jiného trestného činu, nutno zásadně uznat i na tento další trestný čin v jednočinném souběhu s trestným činem výtržnictví.
Má-li zažalovaný skutek být posouzen nejen jako trestný čin uvedený v obžalobě, nýbrž v jednočinném souběhu též jako další trestný čin mírněji trestný, nepřichází v úvahu postup podle § 239 odst. 2 tr. ř.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 18. března 1958, 1 Tz 43/58.)
Obžalovaný byl obžalobou stíhán proto, že v hostinci na schůzi místních zemědělců, konané z podnětu MNV za účelem založení JZD, narušil zdárný průběh schůze tím, že pronášel před přítomnými výroky zaměřené proti združstevnění zemědělství. V tomto svém počínání neustal ani když byl ostatními účastníky schůze žádán, aby nerušil schůzi. Naopak mluvil dále proti společnému hospodaření a vykřikoval, že mluví za všechny, i když byl napomínán, aby mluvil jen za sebe, že s ním nesouhlasí nikdo z ostatních účastníků. Počínal si takovým způsobem, že schůze musila být předčasně ukončena. Obžaloba v tomto jednání obžalovaného spatřovala trestný čin pobuřování proti republice podle § 81 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Lidový soud v Ledči nad Sázavou uznal obžalovaného vinným trestným činem výtržnictví podle § 188b tr. zák. s odůvodněním, že jednáním obžalovaného byli pobouřeni účastníci schůze do té míry, že schůze musila být předčasně ukončena jen pro nepřístojné chování obžalovaného, který ve svém počínání neustal, přesto, že byl několikrát napomínán a okřikován. Obžalovaný, který – jak průběh schůze ukazoval – ji zřejmě zamýšlel zmařit, projevil svým výtržnickým jednáním zjevnou neúctu vůči společnosti. Podle názoru lidového soudu nebyly však výroky obžalovaného jinak takové intensity, aby mohly zakládat trestný čin pobuřování proti republice, a že nebylo bezpečně prokázáno, že by byl obžalovaný výroky pronesl z nepřátelství k lidově demokratickému řádu. Tento rozsudek se stal pravomocným.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané r předsedou Nejvyššího soudu zrušil rozsudek lidového soudu ve výroku o trestu a tomuto soudu nařídil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Předseda Nejvyššího