č. 59/1958 Sb. rozh. tr., Garance
č. 59/1958 Sb. rozh. tr.
Výroky pachatele, který má záporný postoj k lidově demokratickému zřízení, pronesené za podmínek uvedených v ustanovení § 81 odst. 1 písm. a) tr. zák. v úmyslu vyvolat nepřátelskou náladu proti jednotným zemědělským družstvům, nutno posuzovat jako pobuřování proti republice [§ 81 odst. 1 písm. al) tr. zák.].
Jestliže výtržnické jednání zakládající trestný čin výtržnictví podle § 188b tr. zák. naplňuje též znaky jiného trestného činu, nutno zásadně uznat i na tento další trestný čin v jednočinném souběhu s trestným činem výtržnictví.
Má-li zažalovaný skutek být posouzen nejen jako trestný čin uvedený v obžalobě, nýbrž v jednočinném souběhu též jako další trestný čin mírněji trestný, nepřichází v úvahu postup podle § 239 odst. 2 tr. ř.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 18. března 1958, 1 Tz 43/58.)
Obžalovaný byl obžalobou stíhán proto, že v hostinci na schůzi místních zemědělců, konané z podnětu MNV za účelem založení JZD, narušil zdárný průběh schůze tím, že pronášel před přítomnými výroky zaměřené proti združstevnění zemědělství. V tomto svém počínání neustal ani když byl ostatními účastníky schůze žádán, aby nerušil schůzi. Naopak mluvil dále proti společnému hospodaření a vykřikoval, že mluví za všechny, i když byl napomínán, aby mluvil jen za sebe, že s ním nesouhlasí nikdo z ostatních účastníků. Počínal si takovým způsobem, že schůze musila být předčasně ukončena. Obžaloba v tomto jednání obžalovaného spatřovala trestný čin pobuřování proti republice podle § 81 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Lidový soud v Ledči nad Sázavou uznal obžalovaného vinným trestným činem výtržnictví podle § 188b tr. zák. s odůvodněním, že jednáním obžalovaného byli pobouřeni účastníci schůze do té míry, že schůze musila být předčasně ukončena jen pro nepřístojné chování obžalovaného, který ve svém počínání neustal, přesto, že byl několikrát napomínán a okřikován. Obžalovaný, který jak průběh schůze ukazoval ji zřejmě zamýšlel zmařit, projevil svým výtržnickým jednáním zjevnou neúctu vůči společnosti. Podle názoru lidového soudu nebyly však výroky obžalovaného jinak takové intensity, aby mohly zakládat trestný čin pobuřování proti republice, a že nebylo bezpečně prokázáno, že by byl obžalovaný výroky pronesl z nepřátelství k lidově demokratickému řádu. Tento rozsudek se stal pravomocným.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané r předsedou Nejvyššího soudu zrušil rozsudek lidového soudu ve výroku o trestu a tomuto soudu nařídil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Předseda Nejvyššího…