č. 59/1957 Sb. rozh. tr., Garance
č. 59/1957 Sb. rozh. tr.
Ustanovení § 238 odst. 1 tr. ř. nebrání, aby soud posoudil zažalovaný skutek podle přísnějšího zákonného ustanovení jako spáchaný za okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, jestliže tyto okolnosti vyjdou najevo teprve při hlavním líčení, aniž byly uvedeny v žalobním návrhu.
Posouzení zažalovaného skutku podle přísnějšího ustanovení zákona nevyžaduje vrácení věci prokurátoru k došetrení (§ 239 odst. 1 tr. ř.), jestliže okolnosti podmiňující použití přísnějšího ustanovení zákona jsou již dostatečně objasněny.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 22. května 1957, 1 Tz 60/57.)
Krajský prokurátor v Jihlavě mimo jiné žaloval též obžalované A a B pro trestný čin vraždy podle § 138 a § 134 tr. zák. z r. 1852, že v noci na 10. července 1949 z pistoli, jimiž byli ozbrojeni, vystřelili větší počet ran na předsedu MNV v obmyslu, aby jej usmrtili. V důvodech obžaloby bylo rozvedeno, že se obžalovaný A rozhodl spáchat vražedný útok na předsedu MNV po soustavném naléhání dalšího obžalovaného C, že by bylo třeba postrašit některého funkcionáře národního výboru, aby tito nevykonávali své funkce. Obžalovaný A pak k součinnosti na útoku proti předsedovi MNV získal spoluobžalovaného B. Dále je v důvodech obžaloby rozvedeno, jak oba obžalovaní se nejprve pod vykonstruovanou záminkou pokoušeli vylákat předsedu MNV ze stavení, kde bydlel, a když tento neuposlechl a vystoupil na půdu k vikýři, začali oba pachatelé na něho střílet z pistolí. Usnesením z 1. února 1957 byla obžaloba v celém rozsahu přijata krajským soudem v Jihlavě, tudíž i pokud jde o obžalované A a B. Ve smyslu § 202 tr. ř. krajský soud jen upozornil na možnost odchylného právního posouzení skutku obou obžalovaných potud, že pokus vraždy, který se jim klade za vinu, bude správněji posoudit podle § 8 a § 134 tr. zák. z r. 1852 a nikoliv podle § 138 tr. zák. z r. 1852, který na takové jednání stanoví jen trestní sazbu a že vzhledem k možnosti takové změny v právním posouzení nebude třeba učinit žádné opatření k dalšímu objasnění věci.
Krajský soud v Jihlavě při hlavním líčení usnesením z 28. února 1957 rozhodl, že se trestní řízení proti obžalovaným A a B pro trestný čin pokusu vraždy podle § 138 a § 134 tr. zák. z r. 1852 vylučuje podle § 20 odst. 1 tr. ř. ze společného řízení a podle § 239 odst. 1 tr. ř. se vrací věc prokurátoru k došetrení vzhledem k tomu, že krajský prokurátor teprve v hlavním líčení se dožadoval přísnější kvalifikace pokusu vraždy jako zjednané a úkladné, kteréžto okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby (podle § 138 druhé věty tr. zák. z r. 1852) nebyly v žalobním návrhu uvedeny.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil usnesení krajského soudu z 28. února 1957, pokud jím bylo rozhodnuto, že se trestní věc proti obžalovaným A a B pro pokus vraždy podle § 138 a § 134 tr. zák. z r. 1852 vrací prokurátoru k došetrení, a krajskému soudu uložil, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor v podstatě napadá dotčené usnesení krajského soudu z toho důvodu, že měl-li krajský soud při skutkovém základu (na němž se od usnesení, jímž byla obžaloba přijata, nic nezměnilo) za to, že je…
