Input:

č. 59/1957 Sb. rozh. obč., Garance

č. 59/1957 Sb. rozh. obč.
Zohyžděním ve smyslu § 355 obč. zák. je nutno rozumět zohyždění trvalejšího rázu, které omezuje poškozeného v normální náplni života tím, že jej vylučuje z uplatnění ve společnosti, ve sportu, v kulturním životě a pod. Tak je tomu, i když se následky poranění projevují spíše v celém počínání a chování poškozeného (grimasy, porucha chůze, způsob jednání s lidmi), než v tělesném zohyždění.
Předpokladem nároku na odškodnění není, že si poškozený sám uvědomuje újmu způsobenou zohyžděním a že sám je s to rozhodnout, jak použít přiznaného odškodnění.
(Rozhodnutí krajského soudu v Uh. Hradišti ze 14. září 1956, 3 Co 596/56.)
Dne 10. října 1953 jel prvý žalovaný Josef F., který řídil auto požární ochrany, jehož vlastníkem byl druhý žalovaný Místní národní výbor – požární sbor v K., tak neopatrně, že najel na jednospřežní povoz řízený žalobcem. Nárazem byl žalobce sražen s vozu, při čemž utrpěl těžké zranění – otřes mozku a zlomeninu lebeční kosti. Za své neopatrné jednánp byl prvý žalovaný odsouzen pro trestný čin podle § 222 odst. 1, 2 tr. zák. Od úrazu trpí žalobce chorobným duševním stavem a je od té doby ve státní psychiatrické léčebně a je také zcela zbáven svéprávnosti. Proto se žalobce domáhá odškodnění za zohyždění podle § 355 obč. zák.
Lidový soud v Holešově dospěl po provedeném řízení k přesvědčení, že u žalobce jde o zohyždění, které mu překáží v životním uplatnění a přisoudil mu určitou částku jako přiměřené odškodnění a rentu od 1. dubna 1955. V uvedeném rozsahu vyhověl proto žalobě.
Do tohoto rozsudku se odvolali všichni účastníci. Žalobce proto, že výše odškodnění přiznaná lidovým soudem je neúměrně nízká a žalovaní proto, že nejde podle jejich názoru vůbec o zohyždění a že v každém případě, i kdyby o zohyždění šlo, není přiznaná výše odškodnění úměrná zohyždění žalobcovu.
Krajský soud vyhověl odvolání žalobce a rozsudek lidového soudu změnil tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci rukou společnou a nerozdílnou částku vyšší než přisoudil lidový soud. K otázkám, o které jde, uvedl
v odůvodnění:
Krajský soud musí se především zabývat otázkou, zda u žalobce jde o zohyzdění, které mu ve smyslu § 355 obč. zák. brání v životním uplatnění. Lidový soud odpověděl na tuto otázku kladně. Krajský soud má za to, že nepochybil. Lidový