Input:

R 58/1968 (tr.); Ochranné léčení Garance

č. 58/1968 Sb. rozh. tr.
Nebezpečnost pobytu pachatele činu jinak trestného (§ 72 odst. 1 tr. zák.) na svobodě není možno vyvozovat vždy jenom z jednání, které vykazuje v daném případě jinak znaky trestného činu. Pro závěr o pravděpodobnosti možného opakování jednání jinak trestného musí být zjišťován též stupeň duševní poruchy pachatele, příp. jeho dosavadní recidivní projevy, které mohou vytvářet stav nebezpečí pro společnost při ponechání takového pachatele na svobodě.
U verbálních útoků takovýchto osob, ať jsou namířeny proti jednotlivci nebo proti skupinám obyvatelů, příp. proti organizaci, je třeba posuzovat, zda z pobytu těchto osob na svobodě vyplývá nebezpečí pro společnost, vždy vzhledem k situaci, za níž k verbálním útokům dochází. Jen ojedinělé jednání nepříčetného pachatele není v takových případech zpravidla množné považovat za postačující podklad pro závěr o nebezpečnosti jeho pobytu na svobodě.
(Rozsudek Nejvyššího soudu z 27. června 1968, 3 Tz 9/68.)
Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v ustanoveních § 2 odst. 5 tr. ř. a § 72 odst. 1 tr. zák. usnesením krajského soudu v Plzni z 19. října 1967 sp. zn. 3 To 280/67, jímž byla zamítnuta stížnost občana K proti usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo nařízeno ochranné léčení tohoto občana.
Z odůvodnění:
Uvedeným usnesením byla zamítnuta stížnost občana K proti usnesení okresního soudu, kterým bylo podle § 72 odst. 1 tr. zák. nařízeno jeho ochranné léčení. K tomuto rozhodnutí došlo na návrh okresního prokurátora poté, kdy bylo zastaveno trestní stíhání proti K pro trestný čin útoku na státní orgán a orgán společenské organizace podle § 154 odst. 2 tr. zák.
Okresní a po něm i krajský soud vycházely z toho, že znalci vyslovená pravděpodobnost dalšího napadení státních orgánů pod vlivem choroby odůvodňuje závěr o nebezpečnosti pobytu pachatele na svobodě a vyžaduje nařídit ochranné léčení.
Krajský soud a před ním i okresní soud však blíže nezdůvodnily, v čem shledávají nebezpečnost pobytu občana K na svobodě. Jen z té skutečnosti, že podle zprávy o pověsti je K notorickým alkoholikem, nesnášenlivé hašteřivé povahy, který se i vůči znalcům při vyšetřování choval nepřiměřeně, není možno dojít k závěru o tom, že by jeho pobyt na svobodě byl nebezpečný. Jak zjistil krajský soud, nebyl K postižen soudním nebo jiným orgánem kromě jediného opilství podle § 186 tr. zák. Rovněž v životě K nebylo zjištěno nic takového, co by svědčilo o jeho agresivním jednání, které by mohlo vážnějším způsobem ohrožovat zákonem chráněné zájmy. Z ojedinělého jednání, které je jinak trestné, není možno bez dalšího poznání osoby pachatele i jeho chování v minulosti usuzovat na nutnost uložit obligatorně ochranné léčení ve smyslu § 72 odst. 1 tr. zák. Podle citovaného zákonného ustanovení totiž uloží soud ochranné léčení vždy v tom případě, kdy kromě existence činu pachatele, pro který by byl jinak trestán, kdyby nebyl nepříčetný, je možno z hodnocení jeho dosavadního života i charakteru jeho duševní poruchy považovat jeho pobyt na svobodě za nebezpečný. Tuto nebezpečnost však není možno vyvozovat vždy jen z pouhého jednání, které vykazuje jinak znaky trestného činu. Pro závěr o pravděpodobnosti