Input:

R 58/1958; Garance

č. 58/1958 Sb. rozh. obÄŤ.
Nárok na zaplacení hodnoty dědického podílu uplatněný dědicem, který byl teprve později zjištěn, promlčuje se v tříleté lhůtě § 558 obč. zák. i tehdy, jestliže dědic, jemuž bude dědictví potvrzeno, dalšího dědice v řízení úmyslně neuvedl, resp. zamlčel.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 3. dubna 1958, Cz 744/57.)
Žalobce podal dne 7. října 1956 u lidového soudu ve Zvoleni na žalovaného žalobu, v níž se domáhal jednak určení, že je zákonným dědicem 1/8 pozůstalosti po svých sestrách Olze J. a Eleně K., prohlášených za mrtvé ku dni 30. června 1942 a k 31. prosinci 1942, jednak aby mu žalovaný zaplatil 13.122 Kčs. K odůvodnění žalobního nároku uvedl žalobce, že žalovaný v dědických řízeních u okresního soudu ve Zvoleni po jmenovaných zůstavitelkách se vydával za jediného dědice, zamlčel existenci dalších dědiců, mezi nimi i žalobce, a že také na újmu žalobce přijal poměrnou částku 13.122 Kčs jako náhradu za vyvlastněné nemovitosti tvořící předmět dědictví.
K uplatněné námitce žalovaného, že žalobní nárok je podle § 558 obč. zák. promlčen, tvrdil žalobce, že se domáhá na žalovaném také náhrady škody podle § 338 obč. zák. způsobené mu tím, že žalovaný vědomě zamlčel další dědice včetně žalobce a takto protiprávním způsobem a úmyslným úkonem proti zásadám slušnosti dosáhl toho, že mu byla vyplacena celá náhrada za vyvlastněné dědictví.
Lidový soud ve Zvoleni vyhověl námitce promlčení a žalobu „kterou se žalobce domáhá přisouzení částky 13.122 Kčs z titulu odevzdání dědictví a způsobené škody úmyslným úkonem proti zásadám slušnosti“ zamítl.
Krajský soud v Ban. Bystrici k odvolání žalobce zrušil rozsudek lidového soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení a novému rozhodnutí. Krajský soud ve svém rozhodnutí vyslovil názor, že uplatňovaný žalobní nárok je po právu, ale jako obligační nárok na náhradu škody způsobené žalobci poškozením jeho „speciálního dědického práva“, na který se vztahují ustanovení zákona č. 101/1953 Sb., resp. zákona č. 62/1955 Sb., takže tento nárok není promlčen a že tudíž nejde o žalobu na vydání dědictví.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem rozhodl, že uvedeným usnesením krajského soudu v Ban. Bystrici byl, porušen zákon.
Odůvodnění.
Podle ustanovení § 557 odst. 1 obč. zák. zjistí-li se pravý dědic teprve později, je povinen i ten, komu bylo dědictví soudem potvrzeno, vydat mu majetek, který z dědictví má, podle zásad o oprávněném a neoprávněném držiteli (§§ 145 a násl.); přitom se však nesmí na škodu pravého dědice obohatit. K dodatečnému zjištění pravého dědice může dojít při projednávání dědictví v nejrůznějších případech. Bude to např.