Input:

58/1956 Sb., Zákon o náhradě škody za pracovní úrazy a o náhradě nákladů léčebné péče a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení, platné do 31.1.1962 Archiv

č. 58/1956 Sb., Zákon o náhradě škody za pracovní úrazy a o náhradě nákladů léčebné péče a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení, platné do 31.1.1962
[zrušeno č. 150/1961 Sb.]
ZÁKON
ze dne 30. listopadu 1956
o náhradě škody za pracovní úrazy a o náhradě nákladů léčebné péče a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST I.
Náhrada škody za pracovní úrazy.
§ 1.
Byla-li zaměstnanci způsobena škoda na zdraví nebo smrt úrazem, který se přihodil v přímé souvislosti s výkonem jeho zaměstnání, nebo nemoci z povolání, odpovídají za tuto škodu ty podniky, ústavy, družstva nebo ostatní socialistické organisace anebo ty jiné podniky a osoby, v jejichž provozu (závodu) k ní došlo (dále jen „provozovatel“).
§ 2.
(1) Provozovatel se zprostí odpovědnosti toliko tehdy, prokáže-li
a) při škodě způsobené úrazem, že škoda byla způsobena výhradně
1. neodvratitelnou událostí, která neměla původ v provozu, nebo
2. porušením předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci se strany poškozeného zaměstnance, až s nimi byl řádně seznámen, nebo tím, že tento zaměstnanec zanedbal důležitou povinnost svého povolání, anebo
3. neodvratitelným jednáním osoby třetí;
b) při škodě způsobené nemocí z povolání, že s jeho strany i se strany osob, kterých užil v provozu, byly dodrženy povinnosti plynoucí z předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.
(2) Neodvratitelnost událostí nebo jednání osoby třetí záleží v tom, že událost nebo jednání nemohly být zamezeny péčí podle poměrů potřebnou.
(3) Za třetí osobu se nepovažuje osoba užitá v provozu.
§ 3.
Byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese poškozený škodu poměrně, jen porušil-li předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, ač s nimi byl řádně seznámen, nebo zanedbal-li důležitou povinnost svého povolání.
§ 4.
Odpovědnost podle ustanovení této části zákona nemůže být vyloučena ani omezena.
§ 5.
Výše náhrady škody se snižuje o to, čeho se poškozenému dostane z důvodu úrazu nebo nemoci z povolání podle předpisů o preventivní a léčebné péči nebo podle předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců a o důchodovém zabezpečení (zaopatření).
§ 6.
V zájmu trvalého zabezpečení poškozeného lze jako náhradu budoucně ucházejícího výdělku poskytovat jen peněžitý důchod; ujednání, která tomu odporují, jsou neplatná.
§ 7.
Nárok na náhradu škody se promlčí v šesti měsících ode dne, kdy se poškozený doví, jaká je škoda a kdo za ni odpovídá, nejpozději však ve třech letech ode dne, kdy byla škoda způsobena.
§ 8.
Změní-li se podstatně poměry, které byly rozhodující pro určení důchodu, lze se domáhat, aby byl důchod snížen nebo zvýšen, anebo aby jeho další vyplácení bylo zastaveno nebo aby vyplácení zastaveného důchodu bylo obnoveno.
§ 9.
(1) Příslušný orgán odborové organisace projednává všechny případy úrazů a nemoci z povolání (§ 1), a to zejména pokud jde o příčiny a okolnosti, za kterých k úrazu nebo nemoci z povolání došlo. Tento orgán je též oprávněn dávat provozovateli v

Z důvodu údržby našich serverů budou v úterý 28. 6. 2022 od 17:30 nedostupné naše služby. Plánovaná doba výpadku je jedna hodina. Omlouváme se.
Více informací