Input:

R 57/1967 (tr.); Mladistvý. Zvlášť nebezpečný recidivista Garance

č. 57/1967 Sb. rozh. tr.
Jestliže pachatel, který byl potrestán pro úmyslný trestný čin jako mladistvý, páchá trestné činy téže povahy i po dovršení 18. roku věku, není vyloučeno, aby při hodnocení zvlášť nebezpečné recidivy se přihlíželo i k potrestání z doby, kdy byl ještě mladistvý, pokud tato okolnost v souvislosti s trestnými činy spáchanými po 18. roce věku, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 11. 4. 1967 - 7 Tz 11/67.)
Rozsudkem okresního soudu v N. z 13. října 1966 sp. zn. 2 T 184/66 byl mj. obviněný A uznán vinným, že v O. dne 8. srpna 1966 společně s B. a mlad. C odcizil poškozenému K z pravé náprsní kapsy částku nejméně 500 Kčs, přičemž obviněný A byl již vícekráte trestán pro majetkové trestné činy. Tento skutek byl posouzen jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák., spáchaný obviněným A jako zvlášť nebezpečným recidivistou ve smyslu § 41 písm. b) tr. zák. Obviněný A byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří a půl roku.
K odvolání obviněného A krajský soud v O. rozsudkem z 30. 11. 1966 sp. zn. 7 To 441/66 zrušil ohledně A rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a obviněného uznal znovu vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. bez zjištění, že se činu dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista. Podle sazby § 247 odst. 1 tr. zák. mu pak uložil trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku.
Ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem Nejvyšší soud zrušil rozsudek krajského soudu a tomuto soudu přikázal, aby věc obviněného A znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění.
Podle § 2 odst. 5 tr. ř. je povinností soudu jako orgánu činného v trestním řízení, postupovat tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci a při svém rozhodování z něj vycházet. Pro posouzení, zda pachatel má být považován za zvlášť nebezpečného recidivistu, je především nutné, aby soud provedl důkazy ke zjištění, zda obviněný páchá úmyslné trestné činy téže povahy, jako je právě souzený čin a zda byl již pro takové činy vícekráte trestán. K provedení příslušných důkazů nestačí jen konstatovat opis rejstříku trestů, nýbrž je nutno zjistit obsah spisů, v nichž byl obviněný potrestán pro takové trestné činy. Tuto základní povinnost však okresní soud nesplnil a krajský soud, aniž toto pochybení sám napravil, rozhodl pravomocným rozsudkem ve věci.
Podle opisu rejstříku trestů byl obviněný do dne spáchání nyní souzené krádeže potrestán nepodmíněnými tresty odnětí svobody pro trestné činy krádeže, případně jiné majetkové trestné činy téhož druhu, v těchto případech.
1. lidovým soudem v L. dne 31. 10. 1956 sp. zn. T 149/56 k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců,
2. lidovým soudem v O. dne 16. 12. 1958 sp. zn. 6 T 150/58 k trestu odnětí svobody na pět měsíců,
3. lidovým soudem v B. dne 3. 3. 1959 sp. zn. T 30/59 k trestu odnětí svobody na deset měsíců,
4. okresním soudem v P. dne 11. 7. 1961 sp. zn. 3 T 118/61 k trestu odnětí