č. 57/1965 Sb. rozh. tr., Garance
č. 57/1965 Sb. rozh. tr.
Ze zákonných znaků trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 tr. zák. "kryje nebo na sebe nebo jiného převede" vyplývá, že pachatel tohoto trestného činu musí s předmětem útoku (cizí věcí, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou) určitým způsobem nakládat, případně mít nad ní určitou dispoziční moc. Zákonný znak "ukrývání" není dán pokud se pachatel k takové věci vůbec nedostane, nijak s ní nenakládá a nevykonává nad ní jakoukoli dispoziční moc. V zákonném znaku "ukrývání" nelze proto spatřovat jakoukoli činnost, kterou se ztěžuje nebo znemožňuje převzetí věci osobami k tomu povolaných, např. pouhé bránění oprávněné osobě v převzetí věci.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 7. září 1965 - 7 Tz 50/65.)
Okresní prokurátor v Olomouci podal na obviněného A. obžalobu pro trestný čin nadržování podle § 166 odst. 1 tr. zák. a na obviněnou B. pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák.
Trestná činnost podle obžaloby spočívala v tom, že obviněná B. odcizila dne 12. srpna 1964 v Olomouci kolem 24,00 hod. v doprovodu svého druha obviněného A. poškozenému L. peněžitou částku z náprsní kapsy jeho blůzy, když si před tím od něho tuto blůzu vypůjčila. Po zjištění krádeže poškozený L. žádal vrácení peněz s tím, že věc oznámí veřejné bezpečnosti. Oba obvinění jej společně napadli a zbili tak, až upadl a oba pak z místa činu utekli.
Rozsudkem okresního soudu v Olomouci ze dne 1. března 1965 sp. zn. 2 T 188/64 byl obviněný A. uznán vinným trestným činem nadržování podle § 166 odst. 1 tr. zák., obviněná B. trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. a oběma byly uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody.
Odvolání obviněné B. bylo rozhodnutím krajského soudu v Ostravě ze dne 7. dubna 1965 sp. zn. 6 To 189/65 zamítnuto. K odvolání obviněného A. byl však rozsudek okresního soudu ohledně tohoto obvinění zrušen a obviněný A. byl uznán vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., za který mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody.
Ke stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud rozsudek krajského soudu v Ostravě, pokud jde o obviněného A., v celém rozsahu zrušil a krajskému soudu přikázal, aby v rozsahu zrušení věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Obviněný A. spáchal podle rozsudku krajského soudu trestný čin podílnictví tak, že poté, co B. 12. srpna 1964 v Olomouci kolem 24,00 hod. odcizila poškozenému L. peněžitou částku z náprsní kapsy jeho blůzy, kterou si od něho vypůjčila, a když poškozený krádež zjistil a požadoval vrácení peněz s tím, že věc oznámí veřejné bezpečnosti, obviněný A. s obviněnou B. ho společně napadli a zbili tak, že upadl a oba pak z místa činu utekli.
Proti rozsudku krajského soudu podal předseda Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Ve stížnosti v podstatě namítá, že krajský soud rozhoduje o odvolání obviněného A., neposoudil jednání tohoto obviněného správně po stránce právní. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. správnost výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Oba soudy rozhodovaly ve věci na podkladě stejného skutkového…
