č. 57/1956 Sb. rozh. tr., Garance
č. 57/1956 Sb. rozh. tr.
Vedoucímu prodejny socialistického obchodu je majetek prodejny svěřen. Přisvojí-li si z prodejny neoprávněně zboží nebo peníze z tržby, dopustí se rozkrádání podle § 245 odst 1 písm. b) tr. zák. [a ne podle § 245 odst. 1 písm. a) tr. zák.].
Byl-li trestný čin rozkrádání posouzen též podle § 245 odst. 3 písm. a) tr. zák. (jako spáchaný výdělečně), nelze přiznat ještě obecnou přitěžující okolnost ziskuchtivosti [§ 20 písm. c) tr. zák.].
K nevinné rodině obviněného může soud přihlédnout v rámci úvah o poměrech pachatele ve smyslu § 30 odst. 1 tr. zák., nikoli však jako k polehčující okolnosti.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 27. ledna 1956, 1 Tz 374/55.)
Obviněný jako vedoucí prodejny lidového družstva „Jednota“ jednak přímým rozkrádáním (přivlastněním si peněz z tržby at zboží z prodejny), jednak nedbalým vedením prodejny způsobil družstvu škodu (manko) v částce přes 56.000 Kčs.
Lidový soud v Děčíně uznal obviněného vinným trestnými činy rozkrádání majetku lidového družstva podle § 245 odst. 1 písm. a) tr. zák. a poškozování majetku lidového družstva podle § 246 tr. zák. a vyměřil mu se zřetelem k § 22 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest podle § 245 odst. 1 tr. zák. Tento rozsudek se stal pravomocným.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil rozsudek lidového soudu v celém rozsahu a lidovému soudu uložil, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Lidový soud zjistil, že obviněný jako vedoucí prodejny lidového družstva si úmyslně neoprávněně přivlastnil peněžité částky z tržby a zboží z prodejny v hodnotě přes 32.000 Kčs. Toto zjištění je v plném souladu s provedenými důkazy, zejména i s doznáním obviněného.
Toto úmyslné rozkrádání majetku lidového družstva kvalifikoval lidový soud ve shodě se žalobou jako trestný čin rozkrádání majetku lidového družstva podle § 245 odst. 1 písm. a) tr. zák. Podle § 160 odst. 1 tr. ř. soud, rozhoduje o skutku, který je předmětem žaloby, není však vázán právním posouzením skutku v žalobě. Lidový soud neměl se tedy přidržet nesprávné kvalifikace uvedené v žalobě okresního prokurátora, ale měl samostatně zkoumat, který trestný čin shora zjištěná úmyslná činnost obviněného naplňuje. Soud měl tedy přihlédnout k tomu, že obviněný převzal prodejnu jako její vedoucí a vedl ji po dobu čtyř měsíců až do svého propuštění. I když smlouvu o převzetí prodejny podepsal dodatečně až při svém odchodu, byly mu prodejna a její majetek fakticky svěřeny a obviněný, pokud si zboží a peněžité částky z tržby bezprávně úmyslně přisvojoval, naplnil znaky trestného činu rozkrádání majetku lidového družstva podle § 245 odst. 1 písm. b) tr. zák. a nikoli podle § 245 odst. 1 písm. a) tr. zák, jak činnost obviněného byla nesprávně posouzena.
Povinností lidového soudu však také bylo, aby i když to žaloba v právním posouzení neuplatňovala zkoumal, zda trestná činnost obviněného, spočívající v úmyslném rozkrádání majetku lidového družstva, není doprovázena některými zvláště přitěžujícími okolnostmi uvedenými v třetím odstavci § 245 tr. zák., zejména zda se vzhledem k postupnému a systematickému rozkrádání tržby i zboží ve velkých hodnotách nedopustil trestného činu rozkrádání…
