Input:

R 57/1955 (tr.); Garance

č. 57/1955 Sb. rozh. tr.
Žena, která v mylném domnění, že je tehotná, požádá někoho jiného o usmrcení svého domnělého plodu, dopouští se pokusu trestného činu usmrcení lidského plodu podle §§ 5, 218 odst. 1 tr. žák. Ten, kdo se souhlasem takové ženy provede na ní zákrok v úmyslu usmrtit její neexistující plod anebo kdo ji svede nebo jí pomáhá, aby byl její domnělý plod usmrcen, dopouští se pokusu trestného činu usmrcení lidského plodu podle §§ 5, 218 odst. 2 tr. zák.
(Rozhodnutí nejvyššího soudů z 8. dubna 1955, 1 Tz 273/54.)
Obviněná A v domnění, že je těhotná s obviněným B a ze strachu před rodiči, domluvila se s obviněným B, že týž vyhledá někoho, kdo u ní provede potrat a usmrtí tak její plod. Obviněný B na to vyhledal dalšího obviněného C, kterého požádal, aby zařídil pro A provedení potratu a aby za tím účelem vyhledal vhodnou osobu, což mu C slíbil. Obviněný C se potom obrátil na dalšího muže, spoluobviněného D, kterým byl vyzván, aby mu obviněnou A přivedl. Když obviněný C přivedl A k D, tento na ní sám provedl zákrok, ovšem zcela neodborně, takže způsobil obviněné A těžkou újmu na zdraví (vzplanutí prudkého zánětu na vnitřních rodidlech provázeného krvácením, bolestmi v břiše a horečkou). Obviněná A byla léčena delší dobu v nemocnici, kde bylo zjištěno, že v době zákroku vůbec nebyla těhotná.
Lidový soud trestní v Praze uznal obviněného D vinným ! trestným činem ublížení na zdraví podle § 220 odst. 1 tr. zák. a 1 obviněné B a C trestným činem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 222 odst. 1 tr. zák. Obviněnou A. naproti tomu zprostil obžaloby pro trestný čin usmrcení lidského plodu podle § 218 odst. 1 tr. zák. Lidový soud odůvodnil zprošťující výrok u obviněné A tím, že nebylo těhotenství obviněné prokázáno, takže chybí objektivní znaky pro naplnění skutkové podstaty zažalovaného trestného činu a že počínání obviněné nelze postihnout jiným předpisem trestního zákona, takže nelze je považovat za trestný čin. Ohledně obviněných B a C dospěl lidový soud k závěru, že se nemohli dopustit trestného činu usmrcení lidského plodu podle § 218 odst. 2 al. 2 tr. zák., jak byli žalováni, když u obviněné A chybělo těhotenství, takže jí nemohli pomáhat v jejím úmyslu usmrtit její plod. Pokud jde o obviněného D, usoudil lidový soud, že ani tento obviněný nemohl být uznán vinným podle žaloby trestným činem usmrcení s lidského plodu spáchaným na ženě, která nebyla těhotná. Protože však jednáním obviněných B, C a D byla obviněné A způsobena těžká újma na zdraví, uznal tyto obviněné vinnými trestným činem ublížení na zdraví, při čemž u obviněného D, který obviněné A ublížil na zdraví přímo vlastním zákrokem, dospěl k závěru, že se dopustil úmyslného trestného činu, kdežto u B a C, kteří sami žádný zákrok neprováděli, usoudil, že jednali pouze z nedbalosti. Ohledně obviněných A, B a C zůstal rozsudek lidového soudu v právní moci [obviněného D uznal krajský soud v Praze k jeho odvolání vinným pokusem trestného činu usmrcení lidského plodu podle §§ 5, 218 odst. 2, 3 písm. b) tr. zák., v kterémžto směru změnil krajský soud rozsudek lidového soudu].
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem do rozsudku lidového soudu ohledně