č. 56/1962 Sb. rozh., Garance
č. 56/1962 Sb. rozh.
Nárok na peněžitou náhradu za nevyčerpanou dovolenou přechází na dědice.
(Rozhodnutí krajského soudu v Plzni z 10. července 1962, 5 Co 189/62).
Žalobkyně uplatnila na žalovaném podniku nárok na zaplacení peněžité náhrady za dovolenou na zotavenou, kterou si její zemřelý manžel, zaměstnanec žalovaného podniku, nevyčerpal.
Okresní soud pro Plzeň-jih zamítl její žalobu s tím, že nárok na peněžitou náhradu dovolené na zotavenou je osobním nárokem zaměstnance, nepřevoditelným na jiné osoby.
Krajský soud v Plzni rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl.
Z odůvodnění:
Základním účelem dovolené je, aby si zaměstnanec po celoroční práci odpočinul a načerpal tak síly k další práci. Nárok na dovolenou je osobním nárokem zaměstnance, nepřevoditelným na jiné osoby. Nárok na dovolenou jako takový nemůže být tedy převeden ani na dědice; v tom případě, že zaměstnanec před vyčerpáním dovolené zemře, nárok na dědice nepřechází. To platí ovšem jen o nároku na vybrání dovolené jako volna, kdy jedině může být splněn základní účel dovolené.
Jde-li o nárok na proplacení peněžité náhrady za nevybranou dovolenou, nejde již o to, aby byl splněn základní účel, který je sledován vybíráním dovolené jako volna k rekreaci zaměstnance a načerpání nových sil, jak bylo již shora uvedeno. Nárok na proplacení peněžité…
