Input:

R 56/1956; Garance

č. 56/1956 Sb. rozh. obÄŤ.
Domovníku, který vykonáva domovnické práce v několika domech, z nichž v jednom má naturálni byt, náleží v ostatních domech příslušná náhrada za naturální byt, a to i tehdy, když domy patří témuž vlastníku.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 23. června 1955, 23 Co 356/55.)
Lidový soud civilní v Praze přiznal žalobci, vykonávajícímu domovnické práce ve dvou domech náležejících žalovanému, peněžitou náhradu za naturální byt v domě, kde sice domovnické práce koná, ale ve kterém nebydlí. K odůvodnění poukázal lidový soud na ustanovení § 7 zák. č. 4/1949 Sb. o pracovním poměru domovnickém, podle něhož náleží domovníku naturální byt o dvou místnostech, způsobilých k řádnému užívání, případně přiměřená peněžitá náhrada, nemůže-li vlastník domu domovníku takový byt f poskytnout. Tuto náhradu přiznal lidový soud ode dne, kdy žalovaný jako nový vlastník obou domů odepřel žalobci poskytnout náhradu za druhý byt. Výši náhrady stanovil soud podle rozlohy bytu příslušící dmovníkům podle § 4 vyhl. min. sociální péče č. 630/ 1949 Ú. l. I a co do této výše stal se rozsudek pravoplatným.
V odvolání poukazoval žalovaný, jako již v řízení před lidovým soudem, na vysvětlivky min. práce a sociální péče ze 4. ledna 1950 poř. č. 42/1950 Sb. ob. KNV, podle nichž domovníku vykonávajícímu domovnické práce ve více domech patřících témuž vlastníku, případně spoluvlastníkům, nepřísluší více než jeden naturální byt, případně náhrada za chybějící místnost. Patří-li však domy různým vlastníkům, obdrží domovník naturální byt pouze v jednom domě a od ostatních vlastníků plnou náhradu za byt. Žalovaný tvrdil dále v odvolání, že žalobci, který vykonává domovnicí ví ve dvou sousedních domech žalovaného, nevzniká žádná / újma není-li mu poskytována náhrada za druhý naturální byt a že náhrada za vyšší výkon se žalobci promítne v kalkulaci odměny za domovnické práce, jak je stanoveno vyhláškou č. 630/1949 Ú. l.1, kde kriteriem je rozloha nájemní i užívané plochy. Žalobce byl by prý přiznáním náhrady za druhý domovnický byt zvýhodněn z proti domovníkům, kteří vykonávají práce v jednom domě, jehož podlahová plocha je mnohdy značně větší, než v daném případě v sousedních dvou domech.
Krajský soud rozsudek lidového soudu potvrdil.
Z odůvodnění:
Jde o otázku, zda domovníku, vykonávajícímu domovnické práce ve více domech náležejících témuž vlastníku, náleží náhrada za naturální byt v domě, případně v domech, kde domovnické práce sice koná, kde však nebydlí.
Podle § 1 zák. č. 4/1949 Sb. o pracovním poměru domovnickém vzniká pracovní poměr domovnický smlouvou mezi vlastníkem domu, případně jeho odpovědným zástupcem, a osobou, která se zaváže konat domovnické práce. Osobě, která se zavázala domovnické práce konat, přísluší za to podle téhož ustanovení naturální byt (§ 7 cit. zák.) a odměna (§ 9 cit. zák.). Rozsah naturálního bytu, případně povinnost náhrady za něj, nemůže-li jej vlastník domu poskytnout vůbec, anebo ne v stanoveném rozsahu, je pak uveden v ustanovení § 7 téhož zákona. Vyčíslení náhrady za naturální byt pro případ, kdy vlastník domu nemůže jej domovníkovi poskytnout, je stanoveno v § 4 vyhl. min. soc. péče č. 630/1949 Ú. l. I. V téže vyhlášce v § 3 jsou stanoveny