č. 55/1966 Sb. rozh., Garance
č. 55/1966 Sb. rozh.
Ke splnění povinnosti závodu vést záznamy a podávat hlášení pro účely sociálního zabezpečení je závod povinen zjišťovat dotazem na pracovníka nebo vyžádáním jeho prohlášení, zda pobírá důchod a jaký. Bylo-li dosaženo, byť i jen zčásti, účelu sledovaného ustanovením § 76 odst. 2 zák. č. 55/1955 Sb. (resp. ustanovením § 10 vyhl. č. 15/1957 Ú. l. ve znění čl. I. vyhl. č. 64/1960 Sb.), buď proti závodu nebo proti důchodci, nelze uplatnit nárok proti druhému z uvedených subjektů v plném rozsahu.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 1966, 6 Cz 162/65.)
Rozhodnutím ze dne 27. 6. 1964 předepsal odpůrce navrhovateli - Státním lesům v K. - k úhradě přeplatek na důchodu manželky J. B. v částce 4600 Kčs. Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel opravný prostředek. Napadené rozhodnutí, tj. rozhodnutí odpůrce ze dne 27. 6. 1964, bylo zrušeno novým rozhodnutím odpůrce ze dne 18. 11. 1964; tímto rozhodnutím předepsal odpůrce navrhovateli k náhradě přeplatek na důchodu manželky J. B. za dobu od května do srpna a od října do listopadu 1958, za březen, duben a červen až prosinec 1959, za duben až srpen, říjen a listopad 1962 a dále od dubna do listopadu 1963 ve výši 3000 Kčs, a to vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že evidenční list o době zaměstnání a výdělku za rok 1960 a 1961 byl odborem sociálního zabezpečení ONV zaslán SÚSZ dne 14. 5. 1962, takže přeplatek za tato léta nebylo možno na navrhovateli požadovat. Za ostatní roky však evidenční listy včas zaslány nebyly, takže navrhovatel nesplněním své ohlašovací povinnosti zavinil, že J. B. byl vyplacen důchod, který se zřetelem na výkon zaměstnání jí nenáležel. Rozhodnutí odpůrce ze dne 18. 11. 1964 pak bylo vzato za podklad opravného řízení.
Krajský soud v Ostravě rozhodnutím zrušil napadené rozhodnutí odpůrce, když dospěl k závěru, že navrhovatel nevěděl o tom, že J. B. požívá důchod manželky. Podle názoru soudu nestačí pouhá skutečnost neoznámení, nýbrž vyžaduje se zaviněné nesplnění ohlašovací povinnosti, tj. její nesplnění, ač podnik věděl nebo mohl a měl vědět, že jde o osobu požívající důchod.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané předsedou Nejvyššího soudu, že uvedeným rozhodnutím krajského soudu v Ostravě byl porušen zákon, a toto rozhodnutí zrušil.
Z odůvodnění:
Především je třeba zdůraznit, že skutečnosti, které byly podkladem pro rozhodnutí odpůrce, nastaly před 1. 7. 1964 a proto je třeba věc posuzovat podle zák. č. 55/1956 Sb. (§ 76 odst. 2) a vyhl. č. 15/1957 Ú. l. (§ 10) ve znění vyhl. č. 64/1960 Sb.
Účelem ustanovení § 76 odst. 2 zák. č. 55/1956 Sb., resp. § 10 vyhl. č. 15/1957 Ú. l. ve znění čl. I vyhl. č. 64/1960 Sb., jakož i § 41 odst. 2 zák. č. 55/1956 Sb., je, aby byla poskytnuta náhrada za dávky neprávem vyplacené. K dosažení tohoto účelu zajišťují právní předpisy, aby Státní úřad sociálního zabezpečení mohl uplatnit nárok na vrácení neprávem poskytnutých dávek jak proti důchodci, který nesplnil svoji ohlašovací povinnost, tak i proti podniku, který porušil ustanovení o ohlašovací povinnosti.
Jednou z podmínek úspěšného uplatnění tohoto nároku proti podniku je zavinění na straně podniku, který porušil ustanovení o hlašovací povinnosti.…
