č. 55/1959 Sb. rozh., Garance

Lidový soud v Karlových Varech vyhověl opravnému prostředku navrhovatele do rozhodnutí SÚSZ a vyslovil, že odpůrce je povinen přiznat navrhovateli starobní důchod jako zaměstnanci I. pracovní kategorie.

Krajský soud v Karlových Varech rozsudek soudu první stolice potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí uvádí krajský soud, že závěr soudu první stolice, že navrhovatel splňuje podmínku zaměstnance I. pracovní kategorie podle § 5 odst. 3 zák. o soc. zabezpečení, i když potřebnou dobu 20 let zaměstnání pod zemí v dolech získal v cizině. Krajský soud nesdílí názor zastávaný odpůrcem, že dobu zaměstnání v hornictví pod zemí získanou v cizozemsku lze uznat za zaměstnání I. pracovní kategorie jen za podmínek § 3 odst. 7 zák. č. 17/1947 Sb. ve znění zákona č. 29/ 1950 Sb. Při výkladu zastávaném odpůrcem byli by zaměstnanci II. pracovní kategorie mimo hornictví posuzováni výhodněji než horničtí zaměstnanci I. pracovní kategorie. Kdyby nový zákon o sociálním zabezpečení chtěl takovou výjimku ze zásady § 5 odst. 3 ponechat v platnosti, učinil by tak zajisté výslovným ustanovením.

Nejvyšší soud vyslovil ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím krajského soudu byl porušen zákon.

Před účinností zákona o sociálním zabezpečení nebylo pochybností o tom, že dobu získanou v cizozemském pojištění je třeba vždy zhodnotit v rozsahu stanoveném zákonem č. 17/1947 Sb. ve znění zákona č. 29/1950 Sb. Osobě, která nepracovala jako horník po dobu v zákoně uvedenou a požadovaným způsobem v Československé republice nebylo možno přiznat zvyšovací částky podle § 140 zák. o nár. poj. Stačí v této souvislosti odkázat na důvodovou zprávu k uvedeným zákonům, jež zdůraznila, že je účelným, aby výhody plynoucí z hornického pojištění byly přiznávány plně jen těm reemigrantům, kteří se u nás opět zapojili do práce v hornictví a zaslouží se tak o budování našeho státu. Proto požadavek 41etého…