Input:

R 55/1955; Garance

č. 55/1955 Sb. rozh. obÄŤ.
Zaměstnancův nárok na určení, že jeho předčasné propuštění (§ 34 zák. č. 154/1934 Sb., o soukromých zaměstnancích) je právně neúčinné, jakož i jeho nároky podle § 37 cit. zák. nejsou dotčeny tím, že si zaměstnanec našel prozatím jiné zaměstnání.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 27. září 1954, 18 Co 217/54.)
Žalobce, kterého národní podnik předčasně propustil podle § 34 odst. 1 a 2 zák. č. 154/1934 Sb., o soukromých zaměstnancích, domáhal se žalobou určení, že předčasné propuštění je právně neúčinné, protože pro ně nebyly důležité důvody. Současně se žalobce domáhal zaplacení platu, resp, rozdílu mezi platem, který měl u žalovaného podniku, a výdělkem, který má v zaměstnání, které nastoupil prozatím do doby, než věc bude soudně vyřízena. Žalovaný podnik mimo jiné namítal, že žalovaný tím, že se souhlasem příslušného odboru rady ONV nastoupil jiné zaměstnání, ukončil vlastně pracovní poměr sám.
Lidový soud civilní v Praze rozhodl, že rozvázání pracovního poměru provedené žalovaným je právně neúčinné a přiznal žalobci část požadované náhrady.
Krajský soud k odvolání žalovaného podniku rozsudek soudu prvé stolice ve výroku o neúčinnosti rozvázání pracovního poměru potvrdil. K otázce, o niž jde, uvedl
v odůvodnění:
Žalovaný národní podnik odůvodňoval okamžité rozvázání pracovního poměru se žalobcem tím, že ve své pracovní funkci jednal neukázněné a neodpovědně a způsobil tím podniku vážnou újmu. Toto tvrzení bylo zjištěnými skutečnostmi zcela