Input:

R 54/1965 (tr.); Podvody proti sociálnímu zabezpečení a nemocenskému pojištění. Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví Garance

č. 54/1965 Sb. rozh. tr.
K výkladu ustanovení § 138 tr. zák. o trestném činu pletichy proti sociálnímu zabezpečení a nemocenskému pojištění ve vztahu k trestnému činu rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. c) tr. zák.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. srpna 1965 - a Tz 64/65.)
Rozsudkem okresního soudu v Praze-východ ze dne 25. 2. 1965 sp. zn. T 84/65 byl obviněný A. uznán vinným trestným činem pletich proti sociálnímu zabezpečení a nemocenskému pojištění podle § 138 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na 6 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Tohoto trestného činu se obviněný podle zjištění okresního soudu dopustil tím, že jako zaměstnanec ZPA Čakovice v době od 1. IV. 1958 do 30. VI. 1964 tím, že zamlčel pobírání sirotčího důchodu na nevlastní dceru, neoprávněně pobíral na tuto dceru přídavky na děti a tak získal 16 170,- Kčs, tedy v úmyslu získat neoprávněné dávky nebo jiné výhody, plynoucí ze sociálního zabezpečení, dopustil se pletich tím, že uvedl nepravdivé okolnosti.
Okresní prokurátor v Praze-východ, který obžalobě ze dne 16. dubna 1965 sp. zn. Pv 921/64 kvalifikoval tentýž skutek (pouze s tou obměnou, že obviněný svým jednáním poškodil ZPA Čakovice o částku 16 170,- Kčs), jako trestní čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. c) tr. zák., tj. že obviněný majetek, který je v socialistickém vlastnictví, rozkrádal tak, že ke škodě takového majetku sebe obohatil tím, že někoho uvedl v omyl, podal proti tomuto rozsudku odvolání, v němž se dožadoval uvedené kvalifikace. Naproti tomu obviněný napadl tentýž rozsudek s odůvodnění, že mu nebylo prokázáno úmyslné jednání a proto se dožadoval posouzení své činnosti jako nedbalostní trestný čin poškozování majetku v socialistickém vlastnictví podle § 137 tr. zák.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. dubna 1965 sp. zn. 2 To 44/65 rozhodl o těchto odvoláních tak, že k odvolání okresního prokurátora zrušil rozsudek okresního soudu ve výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině - ztotožniv se v tomto směru se skutkovými i právními závěry okresního soudu - odsoudil obviněného podle § 138 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let s uložením povinnosti ve smyslu ustanovení § 59 odst. 2 tr. zák., aby podle svých sil nahradil způsobenou škodu, kdežto odvolání obviněného zamítl.
Ke stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem, Nejvyšší soud zrušil rozsudek krajského soudu i rozsudek okresního soudu a okresnímu soudu v Praze přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Z odůvodnění:
Nejvyšší soud podle § 267 odst. 1 tr. ř. přezkoumal na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení jež mu přecházelo, a shledal, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon.
Pokud by výsledky trestního řízení bylo zcela bezpečně zjištěno, že obviněný, vědom si neoprávněnosti pobírání přídavku na děti v případě pobírání sirotčího důchodu, záměrně proškrtl rubriku č. 21