Input:

R 54/1954 (tr.); Garance

č. 54/1954 Sb. rozh. tr.
Byly-li odsouzenému dvěma rozsudky uloženy postupně tresty, jež nejsou k sobě v poměru trestů dodatkových, a to jedním pro trestné činy dotčené rozhodnutím presidenta republiky ze 4. května 1953 o amnestii, jedním pro trestné činy tímto rozhodnutím nedotčené, nelze ani se zřetelem k čl. X cit. amnestijního rozhodnutí použít § 204 tr. ř.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 7. dubna 1954, 5 To 45/54.)
Rozsudkem okresního soudu v Moravském Krumlově z 20. března 1951 byl A odsouzen pro trestný čin poškození věřitele podle § 257 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců. Rozsudkem státního soudu ze dne 3. října 1952 byl uznán vinným trestným činem velezrady podle § 78 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a) tr. žák., spáchaným v březnu 1952, a byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání patnácti roků a k trestům vedlejším.
Krajský soud v Praze stanovil k návrhu krajského prokurátora usnesením z 13. listopadu 1953 podle § 204 tr. ř. místo trestů uložených odsouzenému rozsudkem okresního soudu v Moravském Krumlově a rozsudkem bývalého státního soudu jediný trest odnětí svobody v trvání patnácti roků a tří měsíců. Krajský soud odůvodnil své rozhodnutí poukazem na to, že na trestný čin poškození věřitele podle § 257 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 tr. zák. se vztahuje čl. II rozhodnutí presidenta republiky ze 4. května 1953 o amnestii, kdežto na trestný čin velezrady podle § 78 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a) tr. zák. se amnestie nevztahuje. Krajský soud dále uvádí, že při úvaze o přiměřenosti trestu za amnestovaný a neamnestovaný trestný čin přihlédl k tomu, že podle čl. X amnestijního rozhodnutí se mají tresty postupně uložené pro účely tohoto rozhodnutí posuzovat jako trest jediný. Protože podle čl. II odst. 1 cit. amn. rozh. je z trestu připadajícího na čin amnestovaný prominut jeden rok,