Input:

R 53/1961 (tr.); Důkaz. Podmíněné odsouzení Garance

č. 53/1961 Sb. rozh. tr.
K závěru, že odsouzený nevedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka nestačí sama o sobě skutečnost, že se podmíněně propuštěný dopustil ve zkušební době méně závažného trestného činu, za který mu s přihlédnutím k jeho jinak řádnému životu pracujícího člověka byl uložen podmíněný trest odnětí svobody, později rozhodnutím presidenta republiky ze dne 1. prosince 1957 o amnestii prominutý s účinkem, že se na pachatele hledí, jakoby nebyl odsouzen.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 23. června 1961 - 3 Tz 6/61)
Rozsudkem býv. státního soudu v Praze ze dne 7. května 1952 ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu byl obžalovaný odsouzen za trestný čin velezrady podle § 78 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let a k vedlejším trestům čestných práv občanských, k propadnutí jmění a k peněžitému trestu.
Usnesením komise pro podmíněné propuštění při krajském soudu v Karlových Varech ze dne 8. 9. 1955 byl odsouzený podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody a zkušební doba byla stanovena na 3 (tři) roky. Toto rozhodnutí bylo vykonáno dnem 21. září 1955, kdy byl odsouzený propuštěn na svobodu.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 17. září 1960 (nesprávně uvedeno datum dne 23. září 1960) podle § 35 odst. 1 tr. zák. rozhodl, že se zbytek trestu odnětí svobody, z něhož byl odsouzený podmíněně propuštěn, vykoná.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu podle § 295, 296 odst. 2, 4 tr. ř. uvedené usnesení krajského soudu v Plzni zrušil.
Z odůvodnění:
Krajský soud v odůvodnění svého usnesení uvedl, že odsouzený byl při svém podmíněném propuštění dne 21. září 1955 upozorněn na to, že se může osvědčit jen za předpokladu, že ve zkušební době povede řádný život pracujícího člověka a nedopustí se nového trestného činu. Přesto však odsouzený se vmísil do roztržky, kterou vyvolal řidič nákladního auta, u něhož odsouzený byl činný jako závozník, se členem závodní stráže dne 7. ledna 1957 a společně se jmenovaným dopustil se na členu závodní stráže násilí, za což byl rozsudkem lidového soudu v Bratislavě ze dne 7. května 1957 ve spojení s rozsudkem krajského soudu v Bratislavě ze dne 12. 6. 1957 odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na 6 (šest) týdnů). Soud proto dospěl k závěru, že se odsouzený ve zkušební době řádně nechoval a nesplnil stanovené podmínky.
Proti tomuto usnesení podal předseda Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 7 tr. ř. a navrhl zrušení vadného rozhodnutí.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 293 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo a zjistil, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení § 2 odst. 7 tr. ř. orgány činné v trestním řízení jsou povinny náležitě objasnit všechny okolnosti významné pro rozhodnutí věci. Podle § 35 odst. 1 tr. zák., jestliže podmíněně propuštěný vedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka a vyhověl uloženým podmínkám, hledí se na něho, jako by trest odpykal dnem, kdy byl podmíněně propuštěn. Ani z výroku, ani z odůvodnění usnesení komise pro podmíněné propuštění při krajském soudu v Karlových