č. 52/1973 Sb. rozh., Garance
č. 52/1973 Sb. rozh.
K té části důchodů účastníků odboje, která je přiznána podle ustanovení části osmé zákona č. 101/1964 Sb. ve znění zákona č. 161/1968 Sb., se nepřihlíží při stanovení výše náhrady škody na ztrátě výdělku při pracovních úrazech a nemocích z povolání (§ 195 odst. 1 zák. práce).
(Usnesení Městského soudu v Praze z 8. 2. 1973, 9 Co 832/72)
Žalobce utrpěl dne 3. 8. 1970 pracovní úraz a dne 14. 2. 1971 mu byl přiznán plný invalidní důchod. Domáhal se proti žalovanému výrobnímu družstvu náhrady škody a uplatňoval také náhradu za ztrátu na výdělku ve výši rozdílu mezi původním výdělkem a invalidním důchodem. Žalované družstvo, které vycházelo z toho, že žalobcův průměrný čistý výdělek před úrazem činil 1969 Kčs měsíčně, kdežto invalidní důchod činil 1663 Kčs měsíčně, vyplácelo žalobci před sporem náhradu ve výši 306 Kčs měsíčně. Když se žalobcův čistý důchod snížil v důsledku změny sazby daně z důchodu, požadoval vůči žalovanému družstvu o 360 Kčs měsíčně více. Žalované družstvo odmítlo tuto vyšší částku doplácet a odmítlo pak vůbec platit jakékoli vyrovnání ve smyslu ustanovení § 195 zák. práce. Namítalo, že průměrný výdělek žalobce měl být vypočten z příjmů v r. 1970, které jsou nižší než přiznaný invalidní důchod.
Žalobce se proto žalobou domáhal, aby mu žalované družstvo vyplácelo 360 Kčs měsíčně od přiznání plného invalidního důchodu.
Obvodní soud pro Prahu 10 žalobu zamítl, když zjistil, že žalobce ještě před úrazem byl dán do částečného invalidního důchodu a začal pracovat na zkrácený šestihodinový úvazek; vyšel proto z výdělků za dobu od 10. 5. 1970 (kdy žalobce přešel do částečného invalidního důchodu) do 3. 8. 1970 (kdy utrpěl pracovní úraz), kdy hrubý výdělek žalobce činil 1485,40 Kčs, a dospěl k závěru, že žalobcův výdělek před úrazem činil méně než invalidní důchod.
V odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně uvedl žalobce, že u něho nedošlo ke změně základní mzdy, ani když začal pracovat na zkrácený pracovní úvazek. Poukazoval i na nesoulad mezi příjmy zjištěnými soudem a příjmy, které byly žalovaným družstvem hlášeny Úřadu důchodového zabezpečení. Navrhl proto změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby žalovanému bylo uloženo platit mu 791 Kčs měsíčně.
Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu jednání a k novému rozhodnutí.
Z odůvodnění:
Podle ustanovení § 195 odst. 1 zák. práce náleží pracovníku po skončení pracovní neschopnosti při invaliditě náhrada v takové výši, která by se spolu s výdělkem po pracovním úrazu s připočtením případného invalidního nebo částečného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu rovnala jeho průměrnému výdělku před vznikem škody. Řešení je jednoduché, když pracovník v době úrazu nebyl poživatelem žádného důchodu a po pracovním úrazu je mu přiznán invalidní (částečný invalidní) důchod z důvodu úrazu. Složitější je situace, jestliže pracovník v době úrazu byl již poživatelem částečného invalidního důchodu a po úrazu je mu přiznán plný invalidní důchod z důvodu úrazu. Bylo by nespravedlivé, kdyby se v těchto případech k případnému výdělku po úrazu připočítával celý invalidní důchod, protože tento plný invalidní důchod se přiznává za současného…
