Input:

R 52/1958; Garance

č. 52/1958 Sb. rozh. obÄŤ.
Zaměstnavatel se nemůže žalobou z bezdůvodného obohacení (§ 365 obč. zák.) domáhat na zaměstnanci zaplacení částky, kterou jako plátce daně zaplatil a kterou zaměstnanci (poplatníku daně) ani před zaplacením daně ani dodatečně ve Ihůtě § 16 zák. č. 76/ 1952 Sb. o dani ze mzdy nesrazil.
(Rozhodnutí krajského soudu v Čes. Budějovicích z 3. září 1957, 3 Co 650/57.)
Lidový soud ve Vimperku zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalovaných náhrady zažalované částky, kterou finanční správě jako zaměstnavatel zaplatil na úhradu daně ze mzdy z výdělku žalovaných (svých zaměstnanců), ale kterou si z jejich výdělku sám nesrazil. Je názoru, že uplynutím 3 měsíců od výplaty mzdy tento nárok zanikl.
Žalobce dovozuje v odvolání, že žalovaní jsou povinni nahradit žalobci žalobcem zaplacenou ale žalovaným nesraženou částku daně ze mzdy, o niž oba žalovaní jsou obohaceni. To, že zaměstnavatel nesrazil ve lhůtě 3 měsíců zaměstnancům za ně zaplacenou daň, nebrání prý žalobci, aby se nedomáhal náhrady této částky žalobou z bezdůvodného obohacení.
Krajský soud rozsudek lidového soudu potvrdil.
Odůvodnění:
Jde o to, je-li plátce daně ze mzdy, který daň zaplatil, ačkoli ji poplatníkovi v tříměsíční lhůtě § 16 zák. č.'76/1952 Sb. nesrazil, oprávněn požadovat její náhradu žalobou z bezdůvodného obohacení. Jak plyne z ustanovení §§ 14–16 zák. o dani ze mzdy je daň ze mzdy daní srážkovou, při jejímž nesražení se plátci předepíše k přímému zaplacení. Srazil-li plátce daň ale neodvedl, bude na něm vymáhána jako jeho dluh (zaměstnavatelův). Účelem ustanovení § 16 zák. o dani ze mzdy je ochrana poplatníkova proti dodatečnému doplácení daně, a to ať již přímo srážkou, či oklikou přes ustanovení § 365 obč. zák. To plyne z ustanovení § 14