Input:

č. 52/1957 Sb. rozh. obÄŤ., Garance

č. 52/1957 Sb. rozh. obÄŤ.
Soud rozhoduje o nároku na úhradu osobních potřeb nemůže se zabývat jen důvodností nároku, nýbrž musí také zkoumat, zda a jaké platy byly na uplatněnou pohledávku úhrady osobních potřeb již vykonány.
Při vyměřování úhrady osobních potřeb je nutno vzít zřetel i na případné změny v rozhodných skutečnostech za celé období, za které se úhrada osobních potřeb stanoví.
Žije-li navrhovatelka ve společné domácnosti s druhem, pro kterého koná v domácnosti práce, nelze při posuzování otázky, zda je navrhovatelka ve smyslu § 34 odst. 1 zák. o právu rod. s to uspokojit své osobní potřeby, vycházet z toho, kolik druh navrhovatelce poskytuje, nýbrž z toho, jakou hodnotu mají ve skutečnosti práce, které navrhovatelka pro druha koná, případně, které by konat mohla.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 7. listopadu 1956, Cz 507/56.)
Manželství Františka a Marie D. bylo rozvedeno z viny odpůrce rozsudkem lidového soudu ze dne 4. února 1953.
Lidový soud v Rakovníku rozhodnutím ze dne 13. března 1956 uložil odpůrci, aby přispíval navrhovatelce na úhradu osobních potřeb počínaje dnem 1. září 1953 částkou 125 Kčs měsíčně.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou nejvyššího soudu, že uvedeným rozhodnutím lidového soudu byl porušen zákon.
Odúvodnění:
V řízení vyšlo najevo, že odpůrce konal na uplatněnou pohledávku určité platby. To připustila sama navrhovatelka a sdělila, že částka, kterou na výživném obdržela za dobu od 1. ledna 1955 do 16. července 1955 dosahuje výše 2500 Kčs. Podle § 150 odst. 1 o. s. ř. je pro rozhodnutí rozhodný stav, jaký je v době vynesení rozhodnutí. Jestliže soud ukládá povinnost poskytovat příspěvek na úhradu osobních potřeb, nemůže se zabývat jen důvodností nároku, nýbrž musí také zkoumat, zda a jaké platby na uplatněnou pohledávku byly již vykonány a tyto platby musí od uplatňované pohledávky odečíst. Jde totiž o platby konané před vynesením rozhodnutí, tedy před vznikem exekučního titulu a kdyby je soud neodčetl, nemohl by dlužník uplatňovat námitkami podle § 441 o. s. ř., že platby konal. V daném případě