Input:

R 52/1954 (tr.); Garance

č. 52/1954 Sb. rozh. tr.
K použití vyšší trestní sazby podle § 210 odst. 3 tr. zák. se nevyžaduje, aby oprávnená osoba byla následkem nesplněné vyživovací nebo zaopatřovací povinnosti skutečně v nouzi. Stačí, že jí nouze hrozí.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 15. ledna 1954, 10 To 2/54.)
Obvinený, který uznal otcovství k dítěti zrozenému mimo manželství, byl soudním usnesením uznán povinným platit jako výživné na dítě k rukám matky dítěte měsíčně 700 Kčs (starých peněz) počínajíc 1. únorem 1952. Obviněný však od počátku, kdy byla jeho vyživovací povinnost určena, t. j. od 1. února 1952, nezaplatil až do 1. září 1953 na výživné vůbec nic a soustavně se své povinnosti vyhýbal, ačkoliv měl dostatečný výdělek umožňující mu bez nesnází placení určené částky. Dítě žilo spolu s matkou u matčina otce, který je sám také živil, neboť matka nemohla být výdělečně činnou, nemajíc možnost malé dítě někomu svěřit.
Lidový soud v Kolíně uznal obviněného vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 210 odst. 2 a 3 tr. zák.
Krajský soud zamítl odvolání obviněného. Pokud byl obviněnému vyměřen trest podle vyšší trestní sazby uvedené v § 210 odst. 3 tr. zák., uvedl
v odůvodnění:
Ve shodě s výsledky provedeného dokazování správně nalézacím soudem zhodnoceného bylo zjištěno, že matka byla s dítětem, k němuž uznal obviněný otcovství a vůči němuž neplnil svou vyživovací povinnost, u svého otce, neboť nemohla být zaměstnána, nemajíc možnost dítě někomu svěřit. Matčin otec poskytoval sice dítěti