Input:

R 51/1970; Pracovní poměr Garance

č. 51/1970 Sb. rozh.
Je-li důvodem rozvázání pracovního poměru výpovědí podle § 46 odst. 1 písm. f) zák. práce zaviněná absence pracovníka, neskončí jednoměsíční lhůta podle § 46 odst. 3 zák. práce - ať jde o krátkodobé absence nebo o dlouhodobou absenci - dříve, než po uplynutí jednoho měsíce ode dne následujícího po poslední zaviněné absenci; zjistila-li organizace až později, že šlo o zaviněnou absenci, běží tato lhůta ode dne následujícího po dni, kdy se organizace dozvěděla, že šlo o zaviněnou absenci.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. 10. 1969, 7 Cz 71/69.)
Žalovaný dal žalobci výpověď z důvodu uvedeného v § 46 odst. 1 písm. f) zák. práce; opětovné porušení pracovní kázně žalobcem spatřoval v dlouhodobé neomluvené absenci žalobce v práci trvající i poté, když bylo žalobci uloženo kárné opatření. Žalobce navrhoval, aby byla prohlášena za neplatnou výpověď z pracovního poměru z 9. 3. 1968 a aby mu byla přiznána náhrada mzdy; namítal zejména, že žalovaný nedodržel lhůtu k dání výpovědi podle § 46 odst. 3 zák. práce.
Žalovaná organizace navrhla zamítnutí žaloby. Zastávala názor, že výpověď byla dána žalobci právem, protože nenastoupil na vyzvání do práce ani po skončení pro něho úspěšného sportu vedeného o neplatnost dřívější výpovědi pod sp. zn. 9 C 91/66 obvodního soudu pro Prahu 1.
Obvodní soud pro Prahu 9 zamítl žalobu rozsudkem z 8. 11. 1968. Podle jeho názoru obstojí výpověď daná žalovaným, protože žalobce vykazoval dlouhodobě trvající absenci v práci. I jinak byly dodrženy náležitosti platně dané výpovědi, jmenovitě též subjektivní a objektivní lhůty uvedené v § 46 odst. 3 zák. práce, neboť je třeba vycházet z toho, že u žalobce nešlo o jednorázový výpovědní důvod, ale o dlouhodobou neomluvenou absenci v práci.
Městský soud v Praze změnil rozsudkem ze 4. 6. 1969 rozsudek soudu prvního stupně tak, že prohlásil výpověď danou žalovaným dopisem z 9. 3. 1968 k 30. 6. 1968 za neplatnou a uložil soudu prvního stupně, aby rozhodl o mzdovém nároku žalobce a náhradě nákladů řízení. Podle názoru odvolacího soudu je výpověď neplatná pro nedodržení jednoměsíční lhůty k dání výpovědi podle § 46 odst. 3 zák. práce. Jestliže žalovaný stanovil žalobci nástup do práce na den 30. 6. 1967, běžela uvedená jednoměsíční lhůta ode dne následujícího, tj. od 1. 7. 1967. Vzhledem k tomu bylo na žalovaném, aby dal žalobci výpověď ve lhůtě jednoho měsíce počítané od uvedeného data, popř. aby aspoň učinil v této lhůtě opatření k obstarání souhlasů podle § 50 a 59 odst. 1 zák. práce. Souhlas k výpovědi