Input:

R 51/1963; Vady věcí. Lhůty. Náhrada škody Garance

č. 51/1963 Sb. rozh.
Lhůta k zániku práva na náhradu škody vzešlé z vady v případě, že nedošlo k sepsání zápisu nebo k odeslání reklamace (§ 83 odst. 2 písm. b) zák. č. 69/1958 Sb.), začíná běžet dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené pro sepsání zápisu nebo reklamaci vad plnění (tj. po uplynutí lhůty jednoho měsíce u zjevných vad a 6 měsíců u skrytých vad, a to od splnění dodávky, popř. od dopravení výrobků do místa určení, pokud by ovšem reklamační lhůty se neprodloužily ve smyslu § 133 odst. 2 cit. zák.). Přitom nerozhoduje, z jakého důvodu k sepsání předepsaného zápisu nebo k odeslání reklamace oprávněnou organizací nedošlo.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 12. dubna 1963, 6 Cz 9/63).
Na podkladě hospodářské smlouvy dodal žalovaný podnik dne 25. 2. 1957 žalobci 3 destilační kotle, které byly uvedeny v závodě žalobcově do běžného provozu. Dne 4. 5. 1959 došlo k výbuchu a roztržení sváru mezi pracovním a topným pláštěm jednoho z těchto kotlů, přičemž byli opařeni a popáleni tři zaměstnanci žalobcovi. Jeden z nich tomuto zranění podlehl. Náhradu, kterou musil potom žalobce v důsledku těchto poškození svých zaměstnanců uhradit, uplatnil v žalobě proti žalovanému podniku, protože škodná událost byla prý způsobena vadou dodaného kotle.
Okresní soud v Klatovech, který rozhodoval potom, když arbitráž vrátila věc soudu jako věc patřící do pravomoci soudu, rozhodl o základu uplatněného nároku a uznal ho důvodným z poloviny. Na podkladě výsledků provedeného dokazování, zejména znaleckých posudků došel k přesvědčení, že havárii kotle zavinili oba účastníci, a to stejnou mírou. Otázkou zániku nároku se prvý soud nezabýval.
Krajský soud v Plzni na odvolání žalovaného změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že uznal nárok žaloby co do základu opodstatněným toliko jednou čtvrtinou. Při novém zhodnocení zjištěného stavu věci a zejména příčin havárie kotle vzal do úvahy, že škoda byla způsobena pracovním úrazem, k němuž došlo v důsledku podcenění opatření sledujících bezpečnou a zdravou práci poškozených dělníků, tedy v důsledku příčin prokazujících závažnost zavinění samotného žalobce. Z této úvahy vyplynul jeho závěr o převažující odpovědnosti na straně žalobce.
Krajský soud se dále zabýval otázkou promlčení, popř. zániku nároku žalobce na náhradu škody a tuto otázku posoudil podle ustanovení zákona č. 69/1958 Sb., o hospodářských vztazích mezi socialistickými organizacemi. Uznal, a to správně, že nutno vycházet z toho, že žalobcem není uplatňován nárok z odpovědnosti za vady kotle, nýbrž nárok z odpovědnosti za škodu, která vznikla též mimo jiné vadou dodaného kotle. Zde došel k názoru, že s ohledem na charakter vad havarovaného kotle, které mohly být objektivně zjištěny až po havárii, počíná běh propadlé lhůty podle § 83 odst. 2 písm. b) zák. č. 69/1958 Sb. v krajním případě až ode dne havárie. V této lhůtě byla prý žaloba podána, takže nárok nemohl zaniknout.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím krajského soudu byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Lhůta pro zánik práva na náhradu škody vzešlé z vady počíná podle ustanovení § 83 odst. 2 písm. b) zák. č. 69/1958