Input:

č. 51/1955 Sb. rozh. obč., Garance

č. 51/1955 Sb. rozh. obč.
Soud rozhodující o opravném prostředku proti výměru orgánu národního pojištění (§§ 394 a násl. o. s. ř.) je vázán obsahem výměru tak, že nemůže rozhodnout o jiném nároku, než o kterém bylo výměrem rozhodnuto.
Oprávněnost nároku posuzuje ovšem soud s hlediska všech zákonných ustanovení přicházejících v úvahu, tedy po případě i s hlediska těch ustanovení, z nichž orgán národního pojištění ve svém rozhodnutí nevycházel.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 26. listopadu 1954, Cz 511/54.)
Státní úřad důchodového zabezpečení zamítl žádost navrhovatelky o přiznání důchodu manželky. Do tohoto výměru podala navrhovatelka opravný prostředek, v němž se domáhala toho, aby výměr byl zrušen a nositel pojištění odsouzen k výplatě důchodu v zákonné výši. V řízení o tomto opravném prostředku u lidového soudu vyšlo najevo, že navrhovatelka žádala o přiznání důchodu invalidního.
Lidový soud civilní v Brně jednal poté o nároku na invalidní důchod a návrh na přiznání invalidního důchodu, nesprávně důchodu manželky, zamítl.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozsudkem lidového soudu byl porušen zákon, rozsudek zrušil a vrátil věc prvému soudu, aby o ní dále jednal a znovu rozhodl.
Z odůvodnění:
O řízení ve věcech národního pojištění platí především ustanovení hlavy desáté o. s. ř. Činnost soudu je tu vymezena ustanovením § 394 odst. 1 o. s. ř. Podle tohoto zákonného ustanovení soudy toliko