Input:

R 50/2020; Incidenční spory. Insolvenční řízení. Odporovatelnost Garance

č. 50/2020 Sb. rozh.
Insolvenční řízení, Incidenční spory, Odporovatelnost
§ 3 IZ, § 241 IZ
Úvěrová instituce, která za trvání úvěrového vztahu s dlužníkem zjistí informace, z nichž plyne naplnění předpokladů formulovaných v § 3 odst. 1 písm. a) a b) insolvenčního zákona a které současně zakládají některou z vyvratitelných domněnek platební neschopnosti dlužníka ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, se ve smyslu ustanovení § 241 odst. 5 písm. b) insolvenčního zákona nezprostí odpovědnosti za přijetí plnění z právního úkonu dlužníka (splátky úvěru) uskutečněného v rámci běžného obchodního styku, jestliže neprokáže, že šlo o právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy nebyl v úpadku, nebo o právní úkon, který nevedl k dlužníkovu úpadku (srov. § 241 odst. 2 insolvenčního zákona).
Porušení požadavku náležité pečlivosti ve vztahu k plnění přijatému od dlužníka na základě právního úkonu (splátky úvěru) učiněného v rámci běžného obchodního styku (vymezeného trváním úvěrového vztahu) nelze dovozovat jen z práva banky (jiné úvěrové instituce) žádat od úvěrového dlužníka podklady ke zjištění jeho aktuálních příjmových a majetkových poměrů i v průběhu úvěrového vztahu. Požadavku náležité pečlivosti odpovídá, přikročí-li banka k uplatnění tohoto práva bez zbytečného odkladu poté, co při pravidelném (běžném) průběhu úvěrového vztahu vyjde najevo, že zde jsou skutečnosti nasvědčující zhoršujícímu se ekonomickému stavu úvěrového dlužníka.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2019, sen. zn. 29 ICdo 149/2017, ECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.149.2017.1)
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalovaného v rozsahu, v němž směřovalo proti té části prvního výroku rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 29 ICm XY, 14 VSOL XY (KSBR 29 INS XY), kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodech III. a IV. výroku, jakož i v rozsahu, v němž směřovalo proti druhému výroku o nákladech odvolacího řízení; jinak rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 29 ICm XY, 14 VSOL XY (KSBR 29 INS XY), zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem ze dne 31. 1. 2017, č. j. 70/29 ICm XY, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 28. 2. 2017, č. j. 70/29 ICm XY, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Určil, že právní úkon dlužníka (B.), a to splacení úvěru ve výši 3 500 000 Kč, platbami uskutečněnými v době od 4. 8. 2011 do 18. 10. 2011, ve výroku konkretizovanými, je neúčinný (bod I. výroku).
[2] Uložil žalovanému [U. Bank Czech Republic and Slovakia, a. s. (dále též jen „banka“)] vydat do majetkové podstaty dlužníka do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 3,5 milionu Kč (bod II. výroku).
[3] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).
[4] Uložil žalovanému zaplatit státu do 3 dnů od právní moci rozhodnutí na náhradě nákladů řízení částku 1 488 Kč a na soudním poplatku částku 2 000 Kč (bod IV. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z § 235, § 237 odst. 1, § 239 odst. 1, 3 a 4 a z § 241 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl po