50/1973 Sb., Zákon o pěstounské péči, platné do 31.3.2000

Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:
  • A
  • A
č. 50/1973 Sb.
[zrušeno č. 359/1999 Sb.]
ZÁKON
ze dne 26. dubna 1973
o pěstounské péči
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
Účel zákona
Socialistický stát vytváří všestranné podmínky pro zdravý vývoj a výchovu dětí. Výchova dětí v řádné občany socialistického státu je především povinností rodičů. V případech, kdy není rodiči zabezpečena řádná výchova dětí, mohou orgány k tomu příslušné činit potřebná výchovná opatření podle zákona o rodině. K prohloubení těchto opatření se umožňuje svěřit dítě do pěstounské péče podle tohoto zákona, jestliže nelze zajistit řádnou výchovu dítěte především jeho osvojením a ústavní výchova není vhodná.
§ 2
Pěstounská péče
(1) Dítě, jehož výchova u rodičů není zajištěna z příčin, které budou zřejmě dlouhodobé, může být svěřeno do pěstounské péče jiného občana (dále jen „pěstoun“), jestliže zájem dítěte vyžaduje svěření do takové péče.
(2) Dítě může být svěřeno též do společné pěstounské péče manželům; do pěstounské péče jednoho z manželů může být dítě svěřeno jen se souhlasem druhého manžela, jestliže manželé žijí ve společné domácnosti. Tohoto souhlasu není třeba, jestliže druhý manžel pozbyl způsobilosti k právním úkonům, nebo je-li opatření tohoto souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou.
(3) Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu a zaniká dosažením zletilosti dítěte, úmrtím dítěte nebo pěstouna. Společná pěstounská péče zaniká též rozvodem manželství pěstounů nebo úmrtím jednoho z manželů; zemře-li jeden z manželů, stává se pěstounem druhý manžel. pěstounská péče může být též zrušena rozhodnutím soudu. Soud může zrušit pěstounskou péči jen z důležitých důvodů; učiní tak vždy, jestliže o to požádá pěstoun.
§ 3
Výběr pěstouna
Pěstounem se může stát pouze občan, který má osobní předpoklady, zejména morální a zdravotní, pro zajištění řádné výchovy dítěte a který způsobem svého života i života své rodiny, v níž bude dítě vychováváno, zaručuje, že bude pěstounskou péči vykonávat ku prospěchu dítěte a v souladu se zájmy socialistické společnosti.
§ 4
Vztahy mezi pěstounem a dítětem
(1) Pěstoun je povinen o dítě osobně pečovat. Byl-li ustanoven pěstounem jen jeden z manželů, je druhý manžel, který s ním žije ve společné domácnosti, povinen pomáhat při výchově dítěte.
(2) Pěstoun má při výchově dítěte práva a povinnosti rodičů; právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti má však jen v běžných věcech. Má-li pěstoun za to, že rozhodnutí zákonného zástupce dítěte v ostatních věcech není v souladu se zájmem dítěte, může se domáhat rozhodnutí soudu.
(3) Dítě je povinno pomáhat podle svých schopností v domácnosti pěstouna; pokud má příjem z vlastní práce a žije ve společné domácnosti s pěstounem, je povinno přispívat i na úhradu společných potřeb.
(4) Rozhodne-li se pěstoun osvojit dítě, svěřené mu do pěstounské péče, nevyžaduje se, aby před rozhodnutím soudu o osvojení bylo dítě nejméně po dobu tří měsíců v péči pěstouna na jeho náklad, pokud pěstounská péče trvala aspoň po tuto dobu.1)
§ 5
Příspěvek na úhradu potřeb dítěte
(1) Dítěti v pěstounské péči náleží až do skončení povinné školní docházky příspěvek na úhradu jeho potřeb (dále jen „příspěvek“).
(2) Po skončení povinné školní
 
 Nahoru