Input:

R 50/1964; Smlouva Garance

č. 50/1964 Sb. rozh.
I když pracovník projevil v pracovní smlouvě souhlas s eventuálním přeřazením v práci v budoucnosti, může z důležitých důvodů odmítnout práci, na níž byl přeřazen; nárok na mzdu zůstává v takovémto případě pracovníkovi zachován.
(Rozhodnutí městského soudu v Praze ze 17. března 1964, 6 Co 2/64).
Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu, kterou se žalobce dožadoval, aby rozvázání jeho pracovního poměru u žalovaného podniku ke dni 31. 3. 1963 a jeho přeložení z Prahy do pobočného závodu v Košicích bylo prohlášeno za právně neúčinné a a by žalovanému podniku bylo uloženo zaplatit žalobci ušlou mzdu za dobu od 10. ledna do 11. května 1963.
Žalobce podal proti tomuto rozsudku odvolání, v němž se nejprve domáhal změny napadeného rozsudku tak, aby jeho žalobě bylo v celém rozsahu vyhověno. Během odvolacího řízení pak omezil svůj nárok a tím i žalobní návrh tak, že se dožadoval zaplacení mzdy za dobu do 10. ledna do 31. března 1963, tedy do doby, kdy přestal vykonávat práce na svém původním pracovišti v Praze, až do skončení pracovního poměru a náhradu za poměrnou část dovolené za rok 1963 v trvání jednoho týdne. Protože toto omezení návrhu neodporuje zákonu ani obecnému zájmu, byla mu přiznána odvolacím soudem účinnost (§ 73 a 177 o. s. ř.).
Žalovaný podnik navrhl potvrzení napadeného rozsudku s poukazem na to, že přeřazení žalobce z pracoviště v Praze na pracoviště v Košicích bylo přípustné, protože bylo ujednáno v pracovní smlouvě. Jestliže pak žalobce nevyhověl pokynu žalovaného podniku, nenastoupil dnem 10. ledna 1963 na pracovišti v Košicích a od tohoto dne až do skončení pracovního poměru pak již nepracoval, nemá nárok na mzdu, ani na náhradu za poměrnou část dovolené.
Městský soud v Praze změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že uznal žalovaný podnik povinným zaplatit žalobci částku 6507,40 Kčs s přísl. z titulu ušlé mzdy.
Z odůvodnění:
Po omezení žalobní žádosti žalovaným zůstala předmětem řízení otázka, zda žalobce pozbyl práva na mzdu tím, že podle pokynu vedení žalovaného podniku nenastoupil dne 10. ledna 1963 na nově přikázaném pracovišti v Košicích a pak již do skončení pracovního poměru pro žalovaný podnik nepracoval.
Pracovní smlouva uzavřená mezi účastníky dne 30. 9. 1960 obsahuje ustanovení, že podnik si vyhrazuje právo podle svých potřeb přemístit žalobce kdykoliv na jiné pracoviště přiměřené žalobcovým znalostem, vzdělání a praxi; měl tedy žalovaný podnik zásadně právo po předchozím souhlasu závodního výboru odborové organizace, který také udělen byl, přeložit žalobce z Prahy do Košic. Hmotně právní podmínka právně účinného přeřazení v práci, tj. souhlas zaměstnance, je totiž splněna nejen v tom případě, když zaměstnanec dá ke konkrétnímu přeřazení v práci svůj souhlas, ale i tehdy, když jeho souhlas s eventuálním přeřazením v práci v budoucnosti je obsažen přímo v pracovní smlouvě samotné (srov. rozh. č. 34/64 Sbírky rozh. a sdělení soudů ČSSR).
Bylo ovšem třeba také posoudit, zda žalobce nastoupení na novém pracovišti odmítl důvodně či bezdůvodně. Provedeným řízením bylo zjištěno, že žalobce se v rozhodné době ve své domácnosti staral o svoji 82 roky starou matku, že žalobcova manželka byla v posledních