Input:

50/1948 Sb., Zákon o živnostenské dani, platné do 31.12.1952 Archiv

č. 50/1948 Sb., Zákon o živnostenské dani, platné do 31.12.1952
ZÁKON
ze dne 20. března 1948
o živnostenské dani.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Daňová povinnost.
§ 1.
(1)  Živnostenské dani podléhají fysické osoby, které svým jménem a na svůj účet provozují malou živnost druhu uvedeného v příloze.
(2)  Zemře-li poplatník, posuzuje se neodevzdaná (nerozdělená) pozůstalost tak, jako by zůstavitel byl na živu.
§ 2.
Provozuje-li poplatník více živností podle § 1, považují se všechny za jednu živnost.
§ 3.
(1)  Malou živností se rozumí živnost, v níž pracuje poplatník sám nebo nanejvýš s jedním zaměstnancem či s jednou osobou v poměru podobném pracovnímu a s jedním učněm, jestliže základ daně podle § 6 nepřevyšuje 120.000 Kčs.
(2)  K druhému členu dvojice, založené manželstvím nebo skutečným spolužitím, a k nezletilým dětem (vnukům, pastorkům a schovancům) do 21 let větu se podle odstavce 1 nepřihlíží, žijí-li s poplatníkem ve spotřebním společenství.
§ 4.
Živností se rozumí souhrn majetku a kapitálů, které tvoří hospodářský celek a slouží trvale k provozování činnosti na podkladě živnostenského oprávnění, s výjimkou účastí na kapitálových společnostech, cenných papírů a úsporných vkladů.
§ 5.
Zdaňovací období.
Daň se vyměřuje samostatně za každý kalendářní rok po jeho uplynutí.
Základ daně.
§ 6.
(1)  Základem daně je hrubá mzda za 52 týdny (za 12 měsíců), na kterou by měl poplatník nárok podle mzdových předpisů při 48 hodinovém pracovním týdnu, kdyby byl ve své živnosti zaměstnán jako přední, samostatný a zvlášť kvalifikovaný dělník nebo vedoucí prodejny, zvýšená o přirážku z nákladu na mzdy a na zboží.
(2)  Kde mzdových předpisů není, stanoví mzdu, na kterou by měl poplatník nárok, ministr financí v dohodě s ministrem sociální péče.
(3)  Provozuje-li poplatník více živností, jsou rozhodné pro stanovení mzdy, na kterou by měl nárok, předpisy pro tu živnost, pro kterou platí nejvyšší mzda.
(4)  Nákladem na mzdy podle odstavce 1 rozumějí se hrubé mzdy zaměstnanců a úplaty jiným osobám (podnikům) za výkony pro živnost; u příslušníků domácnosti hrubá mzda, na kterou by měli nárok jako zaměstnanci, kteří by vykonávali tutéž práci.
(5)  Zbožím rozumí se vše, čeho poplatník nabývá k dalšímu zcizení, k zpracování nebo k spotřebě v živnosti, vyjímajíc investice; zcizením rozumí se i vlastní spotřeba.
(6)  Výši přirážky z nákladu na mzdy a na zboží stanoví podle obchodních poměrů vyhláškou v Úředním listě ministr financí po slyšení zúčastněných ministrů. Přirážka na mzdy může činiti nejvýše 20 % z nákladu na mzdy; v živnostech, kde převažují výkony, nejvýše 25 %. Přirážka na zboží může činiti nejvýše 7 % z nabývací ceny.
(7)  Ministr financí může povoliti úlevy z ustanovení odstavců 1 až 5.
§ 7.
(1)  Základ daně se sníží:
1.  o 6.000 Kčs na druhého člena dvojice založené manželstvím nebo skutečným spolužitím,
2.  o 7.200 Kčs na první dítě,
3.  o 8.40o Kčs na druhé dítě,
4.  o 12.000 Kčs na třetí dítě,
5.  o 14.400 Kčs na čtvrté a na každé další dítě a
6.  o 6.000 Kčs na každého z rodičů.
(2)  Podle odstavce 1 se přihlíží:
a)  u druhého člena dvojice a u nezletilých dětí