Input:

R 5/1969 (tr.); Dokazování. Obecné ohrožení Garance

č. 5/1969 Sb. rozh. tr.
Obecné nebezpečí ve smyslu § 180 odst. 1 tr. zák. není způsobeno již pouhým řízením autobusu obsazeného cestujícího opilým řidičem, nýbrž až tehdy, hrozila-li v důsledku opilosti řidiče bezprostředně havárie nebo došlo-li při takové jízdě skutečně k havárii. V tom případě bylo způsobeno obecné nebezpečí i tehdy, nebyl-li nikdo z cestujících zraněn nebo nebyla-li ani způsobena věcná škoda.
(Rozsudek Nejvyššího soudu z 1. března 1968, 10 Tz 9/68.)
Nejvyšší soud zrušil ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem rozsudek okresního soudu v Trebišově se sídlem v Sečovicích z 31. srpna 1967 sp. zn. T 311/67, jímž byl obviněný uznán vinným trestnými činy opilství podle § 201 tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Z odůvodnění:
Podle rozsudku okresního soudu se obviněný dopustil trestných činů tím, že 26. června 1966 řídil po obvyklé trase ve stavu opilosti autobus ČSAD plně obsazený cestujícími. V důsledku opilosti nezvládl řízení autobusu a sjel do příkopu, pokračoval jím v jízdě ještě 36 metrů, až se autobus nahnul na stranu a zabořil se. Při havárii utrpěl jeden z cestujících těžké zranění desátého žebra vpravo, vypáčení hrudní stěny na ploše 25x25 cm a podkožní emfizen na pravé hrudní straně a ostatní cestující byli ohroženi na životě a zdraví. Zraněný cestující seděl před havárií na kraji sedadla pro dvě osoby jako třetí cestující, protože v autobuse bylo víc přepravovaných osob než sedadel. Před jízdou požil zraněný tři a půl dl lihoviny a dvě piva. Při prudkém sjetí autobusu do příkopu neudržel rovnováhu na sedadle, narazil na tyč a upadl na podlahu.
Okresní soud dospěl k závěru, že jednáním obviněného nebyl naplněn znak trestného činu obecného ohrožení podle § 180 tr. zák. v tom, že bezprostředně nehrozil obecně nebezpečný následek. Ostatní cestující nebyli ohroženi a nepocítili ani strach, poněvadž autobus nejen velkou rychlostí a nebýt té skutečnosti, že poškozený seděl jako třetí na sedadle pro dvě osoby, nemohlo ani dojít k jeho újmě na zdraví. Kromě toho soud uvedl, že poškozený mohl spadnout ze sedadla též pro únavu, kterou pocítil po požití alkoholických nápojů, resp. mohl usnout, což však nepřiznal. Proto dospěl okresní soud k právnímu závěru, že cestujícím v autobusu nehrozilo bezprostředně nebezpečí těžké újmy na zdraví nebo smrti a ani nehrozila na majetku škoda velkého rozsahu. Okresní soud hodnotil provedené důkazy vadně; rozpornost jeho hodnocení vyplývá i z toho, že ve výroku