Input:

R 5/1956; Garance

č. 5/1956 Sb. rozh. obÄŤ.
Fakturování a placení dodávek elektřiny a plynu. Poplatky z prodlení při opožděném placení vystavených faktur.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 7. října 1955, Cz 382/55.)
Lidový soud v Bystřici n. Pemšt. vyhověl žalobě Energetických rozvodných závodů, n. p., a uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci za elektrickou energii dodanou v druhém čtvrtletí k 1949 podle faktury 768,88 Kčs a poplatek z prodlení ve výši 1% dlužné částky jednou provždy a půl promile za každý den prodlení od 22. září 1949. do zaplacení. Své rozhodnutí, pokud jde o příslušenství, odůvodnil poukazem na výnos min. fin. z 23. dubna 1949 č. 79346/49-III/5, kterým byly vydány směrnice pro fakturování a placení za zboží a výkony národních podniků zřízených podle zákona č. 119/1948 Sb., komunálních podniků, jiných podniků svazku lidové správy a Velkodistrbučního podniku, zapsaného společenstva s r. o., jakož i podniků pod národní správou vykonávanou některým z uvedených podnikú.
Žalovaný v odvolání uplatnil mimo jiné i to, že zmíněné směrnice ministerstva financí platí pouze pro fakturování dodávek uskutečněných po 16. květnu 1949, kdežto zažalovaná částka se týká dodávky před tímto datem. V odpovědi na odvolání tvrdil žalobce, že i dodávky z doby před 16. květnem 1949 podléhají stejnému poplatku z prodlení, a to podle směrn c min. fin. z 24. prosince 1948 č. 268465/48-III/5 platných od 1. ledna 1949.
Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek lidového soudu.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozsudky obou soudů byl porušen zákon, pokud iimii bylo rozhodnuto, že žalovaný ie povinen zaplatiti žalobci na příslušenství pohledávky 1% jednou provždy a půl promile poplatku z prodlení od 22. září 1949 za každý den až do zaplacení.
Odůvodnění:
Stížnost generálního prokrurátora právem vytýká, že rozhodnutím krajského soudu byl porušen zákon, pokud jím byl potvrzen rozsudek lidového soudu i ve výroku o příslušenství pohledávky. Obojí směrnice ministerstva financí shora uvedené nebyly bez dalšího závazné pro soukromé odběratele. To vyplývá jíž z jejich názvu a způsobu publikace ve Věstníku m n fin. (roč. 1949 č. 2–3, str. 15 a C. 16, str. 166). Ministr financí nemůže bez zákonného zmocnění měnit obecná ustanovení občanského, resp. do 31. prosince 1950 í obchodního práva, o zákonných úrocích z prodlení pro právní subjekty, které mu nijak nepodléhají.