Input:

R 49/1961; Osvojení Garance

č. 49/1961 Sb. rozh.
Prvořadým společenským účelem osvojení je zajistit osvojenci řádnou výchovu v rodině. Proto v případě, že jeden z manželů, kteří hodlali dítě osvojit, za řízení zemřel, musí se soud zabývat tím, do jaké míry může být tento účel splněn po smrti tohoto manžela.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 21. března 1961, 32 Cz 9/61).
Okresní soud v Náchodě vyslovil, že nezletilý je od právní moci rozhodnutí osvojeným synem J. N. a jeho manželky M. N., že ponese příjmení N. a že současně budou do knihy narození zapsáni jako rodiče nezletilého osvojitelé.
Toto rozhodnutí se stalo pravomocným.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím okresního soudu byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Matka nezletilého prohlásila, že dává přivolení k osvojení nezletilého vhodnými osobami, tedy předem bez vztahu k určitým osvojitelům a že souhlasí i s výrokem soudu o zápisu osvojitelů v matrice místo rodičů.
Dne 3. září 1959 požádali manželé N. o osvojení nezletilého, kterého mají od 1. září ve své péči, kdy jej převzali z kojeneckého ústavu. Požádali současně, aby podle § 63 odst. 2 zák. o pr. rod. ve znění zák. č. 15/1958 Sb. byli zapsáni do matriky jako rodiče nezletilce. Ze spisů okresního soudu v Náchodě vychází najevo, že J. N. před vydáním rozhodnutí zemřel.
Osvojením se zakládá rodinný poměr se všemi vzájemnými právy a povinnostmi mezi osvojitelem a osvojencem. Cílem osvojení je umožnit zdárný růst a výchovu dítěte, kterému se z jakýchkoli důvodů nedostává řádné rodičovské péče. Zejména osvojení ve smyslu § 63