Input:

R 49/1958 (tr.); Garance

č. 49/1958 Sb. rozh. tr.
Jednočinný souběh trestného činu spekulace podle § 134a tr. zák. a trestného činu ohrožení devisového hospodářství podle § 145 tr. zák. je možný.
I za účinnosti devisového zákona č. 107/1953 Sb. je trestný čin ohrožení devisového hospodářství podle § 145 odst. 1 tr. zák. spáchaný ukrýváním devisových hodnot, jež měly být přihlášeny, deliktem trvajícím, u něhož nezačíná běžet promlčecí doba, pokud ukrývání těchto hodnot trvá, resp. pokud je pachatel nepřihlásí.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 28. března 1958, 1 Tz 48/58.)
Obžalovaný, bývalý samostatný zlatník, ukrýval v době od roku 1950 do června 1957 v různých skrýších množství zlatnického a hodinářského zboží v hodnotě přes 600.000 Kčs, včetně nezpracovaného zlata v množství přes 2 kg a řady neoběžných zlatých mincí, s úmyslem při vhodné příležitosti je prodat, aby si z výtěžku postavil vilu, zakoupil zahradu a zvýšil svůj příjem plynoucí mu ze zaměstnání v národním podniku Chronor.
Lidový soud trestní v Brně uznal obžalovaného vinným trestným činem spekulace podle § 134a odst. 1 tr. zák. a odsoudil jej podle téhož ustanovení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců a k vedlejšímu peněžitému trestu 10.000 Kčs, pro případ jeho nedobytnosti k náhradnímu trestu odnětí svobody na dalších 6 měsíců, při čemž vyslovil propadnutí zboží, s nímž se obžalovaný dopustil trestného činu.
Krajský soud zamítl odvolání obžalovaného.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil rozsudek lidového soudu ve výroku o trestu a tomuto soudu nařídil, aby rozsudek doplnil výrokem o vině obžalovaného též trestným činem ohrožení devisového hospodářství podle § 145 odst. 1 tr. zák. a aby obžalovanému uložil za tento trestný čin spáchaný v jednočinném souběhu s trestným činem spekulace podle § 134a tr. zák. nový trest.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor v stížnosti pro porušení zákona dovozuje, že rozsudkem lidového soudu byl porušen zákon v ustanoveních §§ 17, 19 tr. zák., ježto jím byl obžalovanému vyměřen nepřiměřeně nízký trest vzhledem k vysokému stupni nebezpečnosti činu tohoto obžalovaného pro společnost z hledisek uvedených v § 19 odst. 1 tr. zák., takže uložený trest nemůže splnit účel trestu podle § 17 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud, prozkoumav podle § 193 tr. ř. napadené rozhodnutí, jakož i usnesení krajského soudu jako soudu odvolacího a řízení těmto rozhodnutím předcházející, shledal, že byl porušen zákon.
Pokud jde o skutková zjištění rozhodná pro posouzení skutku obžalovaného, jak je zjistily oba nižší soudy, shledal je Nejvyšší soud správnými a úplnými, odpovídajícími výsledkům vykonaného dokazování. Také právní posouzení skutku obžalovaného nižšími soudy z hlediska trestného činu spekulace podle § 134a tr. zák. nelze ničeho vytknout. V tomto směru stačí odkázat na odůvodnění rozsudku lidového soudu a usnesení krajského soudu.
Oba nižší soudy však při právním posouzení skutku obžalovaného nepřihlédly k tomu, že obžalovaný podle správných jinak skutkových zjištění nižších soudů ukrýval se spekulačním záměrem (aby rozprodejem nahromaděného zboží získal finanční prostředky k stavbě vily se zahradou – jak to obžalovaný doznává) nejen hodinky