Input:

R 49/1957; Garance

č. 49/1957 Sb. rozh. obÄŤ.
Pracuje-li manželka s přemáháním sil a na úkor svého zdraví, neztrácí tím ještě nárok na alespoň částečnou úhradu osobních potřeb.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 7. listopadu 1956, Cz 523/56.)
Navrhovatelka se domáhala, aby její manžel byl uznán povinným přispívat jí na úhradu osobních potřeb částkou 250 Kčs měsíčně. Tvrdila, že ji manžel opustil a že proto ona sama musí pracovat v továrně na úkor svého zdraví a s přemáháním sil, aby mohla být živa.
Lidový soud civilní v Brně přisoudil navrhovatelce 100 Kčs měsíčně s odůvodněním, že navrhovateľka dosahuje měsíčního příjmu čistých 706 Kčs, odpůrce pak kolem 1200 Kčs, takže přisouzená částka vyrovnává životní poměry obou manželů, neboť navrhovatelka bydlí bezplatně u syna a může si sama obstarat různé práce pro sebe, za něž musí odpůrce platit.
Krajský soud v Brně vyhověl stížnosti odpůrce a usnesení lidového soudu změnil tak, že návrh manželky zamítl. Vycházeje z uvedených příjmů dospěl krajský soud k závěru, že tyto postačují oběma manželům k udržení přibližně stejné životní úrovně se zřetelem k těžké práci odpůrcově a k jeho vyšším výdajům za ty potřeby, z nichž je odkázán na cizí osoby (šití, zašívání) a které si navrhovatelka může obstarat sama, nebo které ona nemá (kouření). Přitom nemůže navrhovatelka tvrdit podle názoru krajského soudu, že svou práci koná s přemáháním a na úkor svého zdraví, pokud je způsobilá tuto práci vykonávat.
Nejvyšší soud rozhodl na stížnost pro porušení zákona podanou generálním prokurátorem, že uvedeným usnesením krajského soudu v Brně byl porušen zákon. K otázce, o kterou jde, uvedl
v odůvodnění:
Krajský soud sice