č. 49/1957 Sb. rozh. obč., Garance

Navrhovatelka se domáhala, aby její manžel byl uznán povinným přispívat jí na úhradu osobních potřeb částkou 250 Kčs měsíčně. Tvrdila, že ji manžel opustil a že proto ona sama musí pracovat v továrně na úkor svého zdraví a s přemáháním sil, aby mohla být živa.

Lidový soud civilní v Brně přisoudil navrhovatelce 100 Kčs měsíčně s odůvodněním, že navrhovateľka dosahuje měsíčního příjmu čistých 706 Kčs, odpůrce pak kolem 1200 Kčs, takže přisouzená částka vyrovnává životní poměry obou manželů, neboť navrhovatelka bydlí bezplatně u syna a může si sama obstarat různé práce pro sebe, za něž musí odpůrce platit.

Krajský soud v Brně vyhověl stížnosti odpůrce a usnesení lidového soudu změnil tak, že návrh manželky zamítl. Vycházeje z uvedených příjmů dospěl krajský soud k závěru, že tyto postačují oběma manželům k udržení přibližně stejné životní úrovně se zřetelem k těžké práci odpůrcově a k jeho vyšším výdajům za ty potřeby, z nichž je odkázán na cizí osoby (šití, zašívání) a které si navrhovatelka může obstarat sama, nebo které ona nemá (kouření). Přitom nemůže navrhovatelka tvrdit podle názoru krajského soudu, že svou práci koná s přemáháním a na úkor svého zdraví, pokud je způsobilá tuto práci vykonávat.

Nejvyšší soud rozhodl na stížnost pro porušení zákona podanou generálním prokurátorem, že uvedeným usnesením krajského soudu v Brně byl porušen zákon. K otázce, o kterou jde, uvedl

Krajský soud…