č. 49/1955 Sb. rozh. tr., Garance

Obvinený byl na návštěvě u své známé, kde byla přítomna též další žena, družka jistého P. Když ona družka P odešla domů do svého bytu, přišel za ní obviněný a bavil se s ní. Později se tam dostavil také P a když spatřil obviněného u své družky, vytkl jí, že „má svého chlapa a přesto hledá ještě druhé“. Do hádky vzniklé tím mezi P a jeho družkou zasáhl obviněný, který při tom silou udeřil P pěstí do nosu. P utrpěl zlomeninu nosní kosti a byl sedm dní léčen v nemocnici. Po dalších šesti dnech, tedy celkem za třináct dní po utrpěném zranění, P opět nastoupil své zaměstnání.

Lidový soud v Karviné uznal obviněného vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 220 odst. 1 tr. zák. V rozsudku také vyslovil, že obviněný je povinen nahradiť poškozenému P škodu v částce 800 Kčs. V odůvodnění uvedl lidový soud, že výpovědí poškozeného a lékařským potvrzením OÚNZ je zjištěno, že P utrpěl zlomeninu nosní kosti a byl léčen v nemocnici od 10. do 16. března 1954, načež byl doma do 22. března 1954, kdy nastoupil práci, ačkoliv ještě trpěl bolestmi hlavy. Toto zranění bylo vzhledem ke zlomenině kosti nutno kvalifikovat jako těžké.

Pokud jde o nároky poškozeného vzešlé z trestného činu, uvedl lidový soud v odůvodnění rozsudku pouze, že „výrok ten je odůvodněn citovaným místem zákona“ (t. j. § 164 odst. 1 tr. ř.).

Krajský soud v Ostravě k odvolání obviněného zrušil rozsudek lidového soudu a uznal obviněného vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 219 odst. 1 tr. zák., vyměřil mu nový trest, a – pokud jde o nároky poškozeného P vzešlé z trestného činu – odkázal téhož podle § 164 odst. 3 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.

Skutkové zjištění nalézacího soudu, že obviněný úmyslně udeřil pěstí poškozeného P do nosu, čímž mu způsobil zlomeninu nosní kosti, že poškozený byl následkem toho sedm dní v nemocnici (kde byla provedena reposice kosti), a že pak byl dalšíeh šest dní práce neschopen, je správné a nedoznalo změny ani v odvolacím řízení. Ze zprávy OÚNZ, že zranění je nutno kvalifikovat jako těžké, poněvadž se jednalo o zlomeninu nosní kosti, dospěl prvý soud k závěru, že obviněný způsobil poškozenému P úmyslně těžkou újmu na zdraví a že se tak dopustil trestného činu ublížení na zdraví podle § 220 odst. 1 tr. zák.

S názorem prvého soudu však nelze souhlasit.

Zkoumané rozhodnutí je důsledkem nesprávného postupu soudu, který bez dalších zjištění významných pro posouzení povahy a závažnosti újmy, již utrpěl P na zdraví, přejímá prostě označení povahy zranění z lékařského vysvědčení. Toto vysvědčení označuje zranění, které P utrpěl, za těžké, zřejmě ještě po stáru ve smyslu příslušných ustanovení trestního zákona z r. 1852 o ublížení na těle. Z úvah napadeného rozsudku, který průvodní zjevy onemocnění poškozeného nijak blíže nehodnotí, je patrné, že i…