R 48/2018; Insolvence. Příslušenství pohledávky

Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:
  • A
  • A
č. 48/2018 Sb. rozh.
Insolvence, Příslušenství pohledávky
§ 121 odst. 3 obč. zák., § 170 písm. a) IZ
Tam, kde se před rozhodnutím o úpadku dlužníka stala [podle dohody účastníků smlouvy o půjčce (nebo smlouvy o úvěru)] pro prodlení dlužníka s hrazením dohodnutých splátek půjčky (splátek úvěru) splatnou celá dosud neuhrazená část půjčky (úvěru) i s dohodnutými úroky z půjčky (z úvěru) za celou dobu, po kterou měla být půjčka (úvěr) splácena, a takto kapitalizovaný úrok se stal součástí nesplacené jistiny, není namístě aplikace § 170 písm. a) insolvenčního zákona. Ke dni rozhodnutí o úpadku zde již totiž nejsou žádné „úroky“, jež by po tomto rozhodnutí ještě mohly přirůst k jistině pohledávky jako její příslušenství.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2016, sen. zn. 29 ICdo 88/2014, ECLI:CZ:NS:2016:29.ICDO.88.2014.1)
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce proti čtvrtému výroku rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 22 ICm 3064/2012, 13 VSOL 34/2014 (KSOS 22 INS 9615/2012), v rozsahu, v němž se týká pohledávky ve výši 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 278,77 Kč a pohledávky ve výši 141 412,50 Kč, a zároveň zamítl jeho dovolání proti čtvrtému výroku rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 22 ICm 3064/2012, 13 VSOL 34/2014 (KSOS 22 INS 9615/2012), v rozsahu, v němž se týká pohledávky ve výši 214 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 19 879,76 Kč.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem ze dne 9. 9. 2013, č. j. 22 ICm 3064/2012-53, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci:
[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (věřitel č. 9, BP I. L.) domáhal vůči žalovaným [1) Mgr. Ing. P. H., Ph.D., jako insolvenční správkyni dlužníka P. N., a 2) dlužníku] určení, že má za dlužníkem:
1. pohledávku ve výši 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 278,77 Kč (dále jen „první pohledávka“) z titulu nároku na vrácení jistiny půjčky podle smlouvy o půjčce ze dne 14. 7. 2009 (dále jen „smlouva o půjčce“);
2. pohledávku ve výši 214 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 19 879,76 Kč (dále jen „druhá pohledávka“) z titulu kapitalizovaných úroků podle smlouvy o půjčce;
3. pohledávku v celkové výši 141 412,50 Kč (dále jen „třetí pohledávka“) z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o půjčce;
4. pohledávku v celkové výši 10 000 Kč (dále jen „čtvrtá pohledávka“) z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o půjčce;
5. pohledávku v celkové výši 50 000 Kč (dále jen „pátá pohledávka“) z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o půjčce (bod I. výroku).
[2] Uložil žalobci zaplatit první žalované na náhradě nákladů řízení částku 12 342 Kč (bod II. výroku).
[3] Rozhodl, že žalobce a druhý žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).
2. Soud prvního stupně rozhodl ve věci podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 7 odst. 1 a § 161 odst. 1 věty poslední zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), přičemž dospěl k následujícím závěrům:
[1] Žalobcovy pohledávky popřela pouze insolvenční správkyně, takže žaloba měla směřovat jen vůči ní. Druhý žalovaný tak není ve sporu pasivně věcně legitimován, což bylo důvodem zamítnutí žaloby vůči němu.
[2] Z první
 
 Nahoru