Input:

R 48/1965 (tr.); Podmíněné propuštění. Předběžná otázka. Trest. Výkon trestu odnětí svobody Garance

č. 48/1965 Sb. rozh. tr.
Jestliže byl odsouzený z trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn, nelze považovat trest za vykonaný dnem, kdy došlo k podmíněnému propuštění, pokud nebylo podle § 64 odst. 1 tr. zák., rozhodnuto, že se v podmíněné lhůtě osvědčil.
Odsuzuje-li soud podmíněně propuštěného pachatele před uplynutím zkušební doby pro další trestný čin spáchaný ve zkušební době, musí při výměře trestu přihlížet k ustanovení § 36 odst. 1 tr. zák. tak, aby trest odnětí svobody, který má být uložen, nepřesáhl spolu s dosud nevykonaným zbytkem předchozího trestu odnětí svobody patnáct let. Zda předchozí, dosud neodpykaný trest odnětí svobody nebo jeho zbytek bude či nebude vykonán, řeší soud samostatně jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 tr. ř.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 15. července 1965 - 4 Tz 42/65.)
Pravomocným rozsudkem vojenského obvodového soudu ze dne 12. dubna 1961 sp. zn. 2 T 37/61 byl obviněný F. odsouzen za trestný čin ublížení na zdraví podle § 219 odst. 1, 3 tr. zák. z roku 1950 a trestný čin opilství podle § 186 cit. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 14 měsíců nepodmíněně.
Usnesením vojenského obvodového soudu ze dne 7. října 1961 byl obviněný F. po odpykání poloviny trestu uloženého shora citovaným rozsudkem podmíněně propuštěn, při čemž zkušební doba byla stanovena na tři roky. Neodpykaný zbytek trestu činil 6 měsíců a 11 dní.
Rozsudkem okresního soudu v Mostě ze dne 8. ledna 1963 sp. zn. 6 T 211/62 byl obviněný F. odsouzen za trestný čin vraždy podle § 219 tr. zák., spáchaný v říjnu 1962, k trestu odnětí svobody na 15 let.
Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. ledna 1963 sp. zn. 2 To 31/63 zamítnuto jako nedůvodné.
Do tohoto usnesení krajského soudu podal předseda Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona, v níž dovozuje, že zákon byl porušen v ustanovení § 36 tr. zák.
Ke stížnosti pro porušení zákona, podané předsedou Nejvyššího soudu Nejvyšší soud usnesení krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. ledna 1963 sp. zn. 2 To 31/63, pokud jím byl ponechán beze změny rozsudek okresního soudu i ve výroku o trestu, zrušil a krajskému soudu přikázal věc v rozsahu zrušení znovu projednat a rozhodnout.
Z odůvodnění:
Podle § 36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest stejného druhu spolu s dosud nevykonanou částí trestu, uloženého dřívějším rozsudkem, přesahovat nejvyšší výměru trestním zákonem dovolenou, což u trestu odnětí svobody činí patnáct let (§ 39 odst. 1 tr. zák.). Jestliže byl odsouzený z trestu odnětí svobody, uloženého dřívějším rozsudkem podmíněně propuštěn, nelze mít za to, že trest odnětí svobody byl vykonán dnem, kdy byl odsouzený z výkonu trestu propuštěn, pokud soud nerozhodl podle § 64 odst. 1 tr. zák., že se podmíněně propuštěný osvědčil. Odsuzuje-li tedy soud podmíněně propuštěného před uplynutím zkušební doby za další trestný čin, spáchaný