Input:

R 48/1960; Manko Garance

č. 48/1960 Sb. rozh.
K otázce promlčení nároků ve věcech mank.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 28. dubna 1960, 4 Cz 30/60.)
Žalující národní podnik se domáhal toho, aby žalovaní byli uznáni povinnými zaplatit částku 98 832,87 Kčs z toho důvodu, že jako vedoucí odpovědní pracovníci žalobce zanedbáním svých služebních povinností, tj. zejména neprováděním kontroly a pravidelných inventur, zavinili, že na prodejně žalobce vzniklo v době od 1. 6. 1953 do 6. 3. 1954 manko v částce 107 962,85 Kčs. Žalovaní mimo jiné vznesli námitku, že zažalovaný nárok je promlčen.
Lidový soud civilní v Praze vyslovil povinnost žalovaných k zaplacení částky 56 186,48 Kčs s přísl.
Krajský soud v Praze změnil rozsudek soudu prvé stolice, pokud jím bylo žalobě vyhověno, a to tak, že žalobu zamítl a napadený rozsudek ve výroku, jímž byla žaloba zamítnuta, potvrdil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce zrušil pracovní poměr se žalovanými 15. června 1954 z důvodů, které jsou řešeny v předmětném sporu, takže již v tento den věděl, že vznikla škoda a kdo ji způsobil; od toho okamžiku začala také běžet promlčecí lhůta podle § 89 obč. zák.
Nejvyšší soud vyslovil ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozhodnutím krajského soudu byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Základní otázkou, kterou je třeba při řešení dané věci se zabývat, je, kdy začíná běžet promlčecí lhůta v těch případech, kde jde o uplatnění regresních nároků. Podle ustanovení § 89 obč. zák. začíná běh promlčecí lhůty tím okamžikem,