Input:

č. 48/1958 Sb. rozh. tr., Garance

č. 48/1958 Sb. rozh. tr.
Spoluzavinění poškozeného nebo jiné osoby není důvodem k zastavení trestního stíhání podle § 192 odst. 1 písm. c) tr. ř. (tj. pro to, že není dostatečně odůvodněho podezření, že skutek spáchal právě obviněný).
Skutečnost, že jiná osoba, zejména jiný uživatel silnice poruší předpisy o provozu na silnicích a vlastním zaviněním vytvoří nebezpečnou situaci pro provoz, neomlouvá řidiče, jestliže sám porušil povinnost stále ovládat vozidlo, s nímž jede, uloženou mu podle § 10 vyhl. min. vnitra č. 145/1956 Ú. 1. o provozu na silnicích.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 14. března 1958, 1 Tz 3/58.)
Okresní prokurátor v Chrudimi usnesením zastavil podle § 192 odst. 1 písm. c) tr. ř. trestní stíhání obviněného pro trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 222 odst. 1, 2 tr. zák. Tohoto trestného činu se obviněný podle trestního oznámení dopustil tím, že na křižovatce silnice, po níž jel autem, viděl příjíždět z pravé strany z vedlejší silnice větší rychlostí cyklistu, neučinil však všechna opatření, zejména nezastavil včas své vozidlo, aby zabránil srážce s cyklistou, k níž skutečně došlo, a při níž utrpěl cyklista těžká zranění, jimž později podlehl. Okresní prokurátor v odůvodnění svého usnesení uvedl, že cyklista vjížděl z vedlejší silnice na hlavní silnici značnou rychlostí, aniž při tom dal přednost autu obviněného jedoucímu po hlavní silnici. Z toho prokurátor dovodil, že na střetnutí obou vozidel měl značnou vinu cyklista, který nedbal základních ustanovení upravujících přejezd křižovatky.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil usnesená okresního prokurátora a tomuto nařídil, aby ve věci dále jednal.
Z odůvodnění:
Stížnost pro porušení zákona dovozuje, že citovaným usnesením byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 7 a § 192 odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť si okresní prokurátor pro své rozhodnutí nezjednal dostatečný podklad v skutkovém zjištění.
Nejvyšší soud shledal, že napadeným usnesením byl porušen zákon.
Spoluzavinění poškozeného nemůže být pro posouzení viny pachatele rozhodující, nýbrž může mít význam pro otázku míry zavinění pachatele a tudíž pro otázku trestu a přirozeně pro otázku